Základní údaje
Už jako malá holka jsem věděla, že nebudu dáma s hezkýma nohama. Pročpak? Je to jednoduché. Již v devíti měsících jsem byla čiperná a na batole běhala jako dvouleté dítě. Byla jsem nemocná (měla jsem chřipku a byla zpocená) - doma netekla teplá voda a tak, aby mně mohla mamina vykoupat, ohřívala vodu na kamnech. V momentě, kdy si vodu nalila do vaničky a otočila se ke sporáku s prázdným hrncem, přiběhla jsem, vzala za vaničku s vařící vodou a zvrhla ji na sebe. Opařila jsem si 80% těla s hloubkou 1-3 stupně.
Mamina mně s pomocí souseda odvezla do Vinohradské nemocnice a později mně přemístili do Motola. Zde jsem na jednotce intenzivní péče ležela několik týdnů. I přes to, že po převozu domů mi mamina denně věnovala mnoho hodin u masáže nejhůře postižených částí (nohy ), tak přes její velkou snahu, za kterou ji samozřejmě nejvíc, jak mohu, děkuji, se nepodařilo transplantaci rozmasírovat tak, aby rány nebyly viditelné. Ani stahování a tlakové masáže nepomohly.
Jizvy zůstaly a přetrvávají i v dospělosti. Na základní škole jsem se styděla před spolužáky svlékat, neboť se mi smáli a pokřikovali na mně, že jsem opařený had! Mamina koupila i drahou biotronickou lampu, jejíž světlo mělo pomoci rány hojit, ale ani to nepomohlo. Přes veškerou péči lékařů jsem v pozdějším věku musela absolvovat další operaci, neboť u pravé nohy transplantáty nestačily na růst mého těla. Začaly se mi zvedat prsty vzhůru a já se nemohla dostat do bot. Z části břicha mi byl odebrán dlouhý kus kůže, po kterém zůstala nehezká jizva a ten mi byl implantován v místě , kde se prsty zvedaly. Prsty jsou již relativně v pořádku, avšak někdy mám pocit,že jsou zvednuté vzhůru. V létě mám problém se sluníčkem, neboť opalování jizvám vůbec nesvědčí – pokožka okolo nich zhnědne, ale jizvy zůstávají bílé,navíc jakoby vystupují a jsou více viditelné.
Žiji docela v reálném životě,takže jsem si plně vědoma dalších lidí, kteří jsou na tom mnohem hůř a já můžu být vděčná, že nejsem na jejich místě. I přesto bych se chtěla touto cestou pokusit situaci změnit.
Změnou bych chtěla získat lepší nohy než mám doposud, pokud by to alespoň trošku šlo, a také zažít, kdy už nebudu muset přihlížet lidem, kteří si na mě ukazují, ohlížejí se, šeptají si. Co od plastické operace očekávám? Že se mi zvedne sebevědomí a ve svých 26 letech se už nebudu muset stydět před ostatními a zbavím se nepříjemných pocitů, které mám již odmala.