Základní údaje

Jmenuji se Martina a ji mi 21 let. Ve svých 20ti letech se mi narodilo miminko. Tomáškovi jsou teď dva roky a moje postava se od porodu téměř nezměnila. Přítel a Tomáškův otec nás opustil a čeká nás hledání nového tatínka. Stydím se vyjít ven v jen o trošku kratším tričku, na koupaliště nechodíme. Stydím se za své jizvy a převislé břicho. I když každý říká, že jsem po dítěti a že to nevadí. Ale oni s tím nemusejí žít.

V 15ti jsem si nechala propíchnout pupík - i po náušnici zůstala škaredá scvrklá jizva, jizvy po dvou laparoskopiích se ztrácí v hlubokých jizvách po těhotenství. Teď se blíží léto a já se snažím různými krémy a mastmi zmenšit alespoň jejich hloubku, ale nedaří se. Deprese, že mi leze břicho z trička, už pomalu neřeším,ven moc nechodíme. Navíc mi břicho visí jako vak přes podbřišek.

Už když jsem byla na základní škole, měla jsem menší bříško, nebylo to tak strašné. Teď je to horší.Po rozchodu jsem zhubla pár kilo, ale pomalu jdou už zase nahoru,na cvičení nemám čas, na malého jsem sama, babička je bohužel pracovně vytížená.

Zkoušela jsem různé diety, pomáhá mi docela nejíst sladké, ale to mi maximálně splaskne břicho o 2 cm a nic víc.

Když jdeme někam na oslavu, nosím černá trička, aby se pod nimi nic nerýsovalo. Když mi někdo např. při tanci přejede rukou po břiše, odtáhnu se, stydím se. Kdyby se to zlepšilo,měla bych ze sebe lepší pocit a snad bych se i nebála na koupaliště v dvoudílných plavkách. Třeba tam potkám i konečně toho pravého!