Základní údaje

Jmenuji se Renata a je mi 35 let. A co se mi to nelíbí na mém těle? Chtělo by se mi napsat, že všechno, ale nejhorší jsou má prsa, jestli se v mém případě dát ještě hovořit o prsou.

Byla kdysi hezká malá, jak by řekl chlap „tak akorát do ruky“. Bohužel před pár lety jsem onemocněla se štítnou žlázou a začala jsem pomalu ale jistě přibývat na váze, a nejen tam.

Moje prsa rostla a rostla a vrcholem všeho bylo těhotenství, kdy byla zkáza dokonána a z původní velikosti C se má prsa zvětšila do G.

Kdo se jen trochu vyzná ve velikostech, asi pochopí, o čem je řeč. Nejen že se nevejdu do žádné normální podprsenky, ale i obyčejné tričko je umění sehnat ve větší velikosti. Kdyby šlo jen o to oblečení, tak to ještě vydržím, ale s touto nadměrnou zátěží se nemůže srovnat ani má psychika a ani moje páteř, která mě neustále přesvědčuje o své přítomnosti nemalými bolestmi.

Možná vám bude připadat, že se až moc zamýšlím nad tím, jak vypadám, určitě je spousta lidí, kteří jsou na tom hůř. Co jsou proti tomu velká prsa, ale zkuste si nosit celý den tak velkou zátěž na své hrudi a pochopíte.

Když jdu ulicí, mám pocit, že jdou napřed má prsa, pak dlouho nic a pak teprve já. A co ty neustálé pohledy kolemjdoucích, opravdu už mě nebaví být jak nějaký exponát v muzeu, copak jsem jediná ženská s pořádnýma „prsama“ ve městě?

Již několikrát jsem uvažovala o jejich zmenšení, ale vzhledem k tomu, že mám malou dceru a malý plat, tak si to prostě nemůžu dovolit. Zatím je pro mě důležitější stále má rodina, než můj vzhled, i když s tím uvnitř svádím strašný boj. Přesto hrozně chci tenhle svůj boj vyhrát.