Paní Monika: „Jsem jak žehlicí prkno, mám z toho deprese.“

Příběh dvacátý třetí: Co jednomu vadí, druhý naopak uvítá. To dokazují příběhy našich čtenářek, i story paní Moniky, která je šťastně vdaná, má dvě děti, ale ani po nich jí nenarostla větší ňadra. Má zkrátka, jak se říká, prsa po tatínkovi. A hrozně moc touží po větších.

Základní údaje

Jméno: Monika D. Paní Monika: „Jsem jak žehlicí prkno, mám z toho deprese.“
Věk: 37 let
Bydliště: Žalany
Stav: Vdaná, dvě děti
Co mě trápí: Mám tak malá prsa, že jsem z toho jeden čas propadala depresím.
Co očekávám: Chci se cítit jako přitažlivá, atraktivní a sexy žena.

Mé jméno je Monika, je mi 37 let, jsem vdaná a mám 14 letou dceru Veroniku a 9 letého syna Michala. Vždy jsem chodila ráda hezky oblečená, mé spolužačky mi mnohdy oblečení záviděly. Mně to sice dělalo dobře, ale některé věci jsem raději ani na sebe nevzala, protože by na mne nevynikly. Někdy nebyl znát rozdíl mezi pověšením na ramínku a mnou. Trápilo mě to, ale říkala jsem si, že až se jednou vdám a budu mít děti, že se mi po nich určitě postava změní.

V devatenácti jsem se šťastně vdala a po třech letech se nám narodila dcera Veronika. Potkala mě dvě štěstí, můj muž a dcera, ale to třetí vytoužené štěstí v podobě větších prsou, to nenastalo. Můj manžel mi stále dokola opakoval, že mu to nevadí, že se mu líbím i s malými prsy, ale jeho morální podpora mi nepomáhala, protože jsem se mu chtěla líbit ještě víc, mít pocit větší ženskosti.

Začalo mě to trápit natolik, že jsem propadla depresím a méněcennosti. Nechtěla jsem nikam chodit, začala jsem nosit volná trička, halenky, svetry. Pak se mi narodil syn Michal, mé třetí štěstí. Už jsem žádnou změnu na sobě neočekávala, žádnou nadějí jsem se neutěšovala a udělala jsem dobře, protože žádná změna opět nenastala.

Paní Monika: „Jsem jak žehlicí prkno, mám z toho deprese.“

Po mateřské jsem nastoupila do práce. Brzy jsem zapadla do výborného kolektivu. Kolegyně Zuzana to už jednou nevydržela a zeptala se mě, proč nosím všechno oblečení tak volné, když mám štíhlou postavu. Řekla jsem jí, co mne k tomu vede. Zanedlouho mne přemluvila, abych s ní šla do města. V ten den mi převrátila můj dosavadní způsob oblékání naruby.

Má postava najednou dostala zelenou, jediné, v čem byl zádrhel, byl výběr spodního prádla. Soupravu jsme koupit nemohly, protože když pasovaly kalhotky, tak byla malá podprsenka, nebo naopak. Koupily jsme tedy obojí zvlášť. Ten den jsem si poprvé koupila podprsenku s vycpávkami. V mém životě nastala taková změna, že pocit méněcennosti byl pryč. Myslela jsem si, že jsem našla lék, jak se naučit žít s malými prsy. Ta radost mi, ale vydržela pouze po dobu zimních měsíců. A to trvá do dnes.

V zimních měsících mi podprsenka s teplými polštářky nevadí, ale v létě to jsou muka. Ráda bych prožila změnu, chtěla bych si splnit své dlouholeté přání, zvětšit poprsí. Chtěla bych se cítit, jako zralá žena, v létě nosit šaty na ramínka, nemuset nosit podprsenky s výplněmi. Myslím si, že má postava je po dvou dětech stále štíhlá a ráda bych ji doplnila zvětšenými prsy. Jsem přesvědčena, že mou postavu zvětšená prsa doplní jako krásný šperk ženu.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky