Příběh třicátý sedmý: To, co nám napsala paní Lucie, nás skoro rozplakalo. Má za sebou spoustu těžkých operací, zažila klinickou smrt, stále je v invalidním důchodu. Přesto se raduje ze života a hlavně ze své dcery! Jen by si moc přála mít pěkné poprsí…
Základní údaje
| Jméno: | Lucie G. |  |
| Věk: | 36 let | |
| Bydliště: | ... |
|
| Stav: | svobodná, jedno dítě | |
| Co mě trápí: | Nemám žádná prsa, po operacích a dlouhém pobytu v nemocnici se mi ztratila. | |
| Co očekávám: | Chtěla bych mít zase alespoň trochu ženské křivky. |
Když mi bylo 21 let prodělala jsem několik vážných operací žaludku. Vzhledem k tomu, že nádor byl tak velký, odebrali mi žaludek celý společně s částí tenkého střeva. Vzhledem k tomu, že se vyskytla spousta pooperačních komplikací, prodělávala jsem nové operace, klinickou smrt a skončila na pár týdnů na ARU. Všude po těle jsem měla spoustu rukavicových drénů a hadiček. Dokonce se stalo, že mi dva měsíce po operaci vyšla stolicí jedna z rukavic. Když jsem po čtyřech měsících odcházela z nemocnice, byla jsem o pár kilo lehčí a úplně bez poprsí.
Dnes je mi 36 let, jsem mámou jedné dcery a od operace jsem neustále v invalidním důchodu se spoustou zdravotních komplikací, co se příjmu potravy týče.
Mám pocit, že snad ani nejsem ženská, žádné pěkné křivky, žádné prsa, jen 48 kilová vyzáblina.
Možná je to paradox, ale chtěla bych změnit své poprsí a připadat si zase trochu žensky. Jak vypadá mé břicho, jsem si zvykla, prostě to patří ke mně. Důležité je, že jsem relativně zdravá a můžu se dívat, jak mi roste dcera, což se ze začátku zdálo jako zcela nemožné.
