Příběh třicátý sedmý: To, co nám napsala paní Lucie, nás skoro rozplakalo. Má za sebou spoustu těžkých operací, zažila klinickou smrt, stále je v invalidním důchodu. Přesto se raduje ze života a hlavně ze své dcery! Jen by si moc přála mít pěkné poprsí…
Základní údaje
| Jméno: | Lucie G. |
Paní Lucie: „Jsem 48kilová vyzáblina.“
|
| Věk: | 36 let | |
| Bydliště: | ... |
|
| Stav: | svobodná, jedno dítě | |
| Co mě trápí: | Nemám žádná prsa, po operacích a dlouhém pobytu v nemocnici se mi ztratila. | |
| Co očekávám: | Chtěla bych mít zase alespoň trochu ženské křivky. |
Když mi bylo 21 let prodělala jsem několik vážných operací žaludku. Vzhledem k tomu, že nádor byl tak velký, odebrali mi žaludek celý společně s částí tenkého střeva. Vzhledem k tomu, že se vyskytla spousta pooperačních komplikací, prodělávala jsem nové operace, klinickou smrt a skončila na pár týdnů na ARU. Všude po těle jsem měla spoustu rukavicových drénů a hadiček. Dokonce se stalo, že mi dva měsíce po operaci vyšla stolicí jedna z rukavic. Když jsem po čtyřech měsících odcházela z nemocnice, byla jsem o pár kilo lehčí a úplně bez poprsí.
Dnes je mi 36 let, jsem mámou jedné dcery a od operace jsem neustále v invalidním důchodu se spoustou zdravotních komplikací, co se příjmu potravy týče.
Paní Lucie: „Jsem 48kilová vyzáblina.“
Mám pocit, že snad ani nejsem ženská, žádné pěkné křivky, žádné prsa, jen 48 kilová vyzáblina.
Možná je to paradox, ale chtěla bych změnit své poprsí a připadat si zase trochu žensky. Jak vypadá mé břicho, jsem si zvykla, prostě to patří ke mně. Důležité je, že jsem relativně zdravá a můžu se dívat, jak mi roste dcera, což se ze začátku zdálo jako zcela nemožné.
KONDICE
