Základní údaje

Jistě budu jedna z mnoha s podobnými starostmi, co se vlastního těla týká. Ale vlastně nejde jen o tělo, ale i o ducha. Vždyť ženské mindráky tolik souvisí s tím, jak se cítíme a vypadáme.

Netoužím být modelkou, ale ráda bych se cítila lépe. V těhotenství jsem přibrala 23 kg. Po porodu mého syna Davida se mi nedaří získat zpět svoji postavu, vážím 73 kg, jím relativně pestře a zdravě, sem tam zhřeším nějakou sušenkou, snad jen ten pitný režim by mohl být lepší. Chodím 2x týdne cvičit na spinning, občas v týdnu k tomu přidám cvičení na břicho. Nejde ani tak o to, kolik vážím, ale jak vypadám – a to není fajn, ani když přimhouřím obě oči. I když ani ostatní proporce mého těla nejsou ideální, právě to břicho mě trápí nejvíce. Vždyť je to už skoro rok od porodu a břišní pneumatika ne a ne zmizet, dokonce cítím, že pod tím „bůčkem“ je i možná nějaký ten svalík, ale bůček je všechny skrývá.

Při péči o syna se snažím na půl úvazku zapojit do práce, zatím aspoň z domova, a ráda bych byla znovu atraktivní kolegyní, až se budu moci vrátit do práce na plný úvazek. Nehledě na to, že jako každá žena toužím zase být „kočka“ pro svého manžela (i když on mi nikdy ani nenaznačil, že bych se mu nelíbila). Zkrátka chci se opět líbit sama sobě, odložit „těhotenská“ (volná) trička, moci se opět obléknout do plavek a bez pocitu méněcennosti si obléci přiléhavé triko a cítit se jako mladá holka, po které se ohlédne nějaký ten mužský na ulici, jen pro ten dobrý pocit. Jelikož s tím „pocitem“, ať už je dobrý nebo špatný, žiji každý den… Úpravou mého břicha bych ráda získala „svůj lepší vlastní pocit“.