Všudypřítomný
Barety jsou neodmyslitelně spjaté s uhlazenou módou a prudkou elegancí, ale jejich záběr je mnohem širší. Někdo si představí francouzskou dívku podobnou Brigitte Bardot, s černým baretem a cigaretou. Jinému se vybaví partyzánský vůdce Che Guevara v legendárním červeném baretu se stříbrnou hvězdou. I když stojí tyto pokrývky hlavy v pozadí, nikdy z módy úplně nevyšly a mihly se kulturami spousty národů, zemí i identit.
Hluboko do historie
První zmínky o baretu se našly v oblastech dnešního Dánska a datují se na 3200 let před naším letopočtem. Už tehdy byly vyobrazeny postavy s čapkou, která byla baretům velmi podobná. Ve starověkém Řecku a Římě měli v oblibě dva typy klobouků - petasos a pileos. Oba jsou považovány za předchůdce elegantních baretů.
I když se tvar i velikost v každé zemi mírně lišil, jedno bylo společné a nepodléhalo změnám - materiál. Výroba plsti je směšně jednoduchá, je zapotřebí jen kvalitní vlny, vody a silného tlaku.
Už v 16. století byl baret tak rozšířený, že ho nosil téměř každý a i nejchudší společenské vrstvy si ho mohly dovolit. Tehdy byl ale poznávacím znamením především umělců. Nizozemský malíř Rembrandt bez něj nedal ani ránu!
O sto let později se o další nálož slávy postaral vůdce Carlistů Tomas Zumalacarregui, který nedal dopustit na výrazný baret červené barvy. Začala tak dlouhá řada revolucionářů, kteří ho po jeho vzoru nosívali.
Zatímco si francouzští bojovníci Chasseurs Alpins zvolili světle modré čapky a označovali se tak za elitní členy francouzské armády, ve zbytku Evropy se černé barety staly symbolem rolnického statusu.
Na začátku 20. století se doplněk středních a nižších společenských tříd zničehonic vyšvihl na výsluní a propadli mu jak muži, tak ženy. Stal se z něj nepostradatelný a stylový doplněk. Jeho spanilou jízdu po módním nebi zastavila válka, kdy se nedbale (a přesto napevno) posazená čapka proměnila v jeden z válečných znaků. Ani po roce 1945 se ale skvrnky ve své historii nezbavily a dodnes jsou součástí armádního oděvu od Číny a Srí Lanky po Ukrajinu nebo Kanadu.
I revoluční cítění potřebovalo pojivo, které by stmelilo protestující o něco víc. Brigitte Bardot i Catherine Denevue v sedmdesátých letech vynesly černé barety na červený koberec a provokace a politického dialogu se nebál ani Pablo Picasso, Dizzy Gillespie nebo předseda komunistické strany Fidel Castro a partyzánský vůdce Che Guevara.
Jednou z posledních zmínek o baretu, který byl mimo pole módy, bylo prohlášení Moniky Lewinské: "Je čas spálit baret a pochovat modré šaty!" Odkazovala tak na svůj románek s Clintonem, na který by zpětně nejradši zapomněla!
Jak nosit barety?
Univerzální
Jen máloco v šatníku ženy má tak široké využití jako baret. Dnes už je naštěstí jen symbolem stylu a vkusu. Ne politické agitace nebo příslušnost ke společenské skupině zapomeňte a noste ho tak, jak vás baví. Většina žen si ho automaticky spojí s elegantní módou, ale opak je pravdou. Plstěná a plochá čapka si stejně dobře rozumí s luxusním preppy stylem nebo módou s výraznými sportovními prvky. Nechte se inspirovat bohatou galerií a vykročte do chladných rán se vší parádou.
