Žiju stále ve strachu

Žiju stále ve strachu
Žiju stále ve strachu
Zdroj: Mirek Vostrý

Čtenářka Iveta bojuje s úzkostí, která ji pronásleduje ve dne v noci

Vážená redakce, ráda si čtu dopisy, rady a komentáře v rubrice Mám problém. Byla jsem úplně uchvácená podporou čtenářek Kafe.cz, kterou daly paní Stáně ohledně svatby v padesáti letech. Doufám, že příběh skončil šťastně a svatba se konala.

Já jsem za svého partnera vdaná celkem šťastně již skoro čtvrt století, i když problémy samozřejmě také byly. Poslední dobou mám ale ten největší problém sama se sebou. Začalo to přicházet celkem nenápadně, občas jsem si pobrečela u nějakého dojímavého filmu, ale která z nás to tak nemá, že? Když jsem pak začala cítit slzy i u zpráv (když jsem viděla ztracené děti, mrtvé po zemětřeseních atd.), přestala jsem se dívat na televizní noviny. Bohužel to nepomohlo a já jsem si uvědomila, že vlastně žiju v permanentním strachu a psychickém vypětí.

  • Úzkost mi kolikrát úplně svírá hruď a já mám pocit, že nemohu dýchat, že mám infarkt.

Občas se vzbudím uprostřed noci, sucho v ústech. Panika, že mi něco je, brání znova usnout. Někdy se mi podaří to zahnat četbou v knize, ale jsou noci, kdy jsem tak unavená, že se mi dělá fyzicky špatně a nemůžu ani číst. Mám pocit, že mě ten neustálý strach tak vysává, že jsem pak takto unavená, protože jiný důvod pro to nevidím. Celkem brzy chodím spát, až zas tak náročné povolání nemám, s dětmi už také není takových starostí a běhání jako dřív.

  • Vlastně si nemám na co stěžovat, o to větší vztek na sebe pak kvůli svým náladám mám.

Snažím se na ty všechny věci nemyslet, ale stejně mám stále strach, že přijde nějaká přírodní katastrofa, nemoc nebo válka. Často se rozpláču i zcela bezdůvodně během dne. Snažím se, aby mé slzy nikdo neviděl, abych svým strachem neobtěžovala okolí, ale už párkrát jsem byla přistižena. Děti mám skoro dospělé. Syn se bude brzy ženit, dcera se chce zdokonalit v angličtině a domluvila si nějaký dlouhodobý pobyt v Anglii. I tyto události jsem zdrojem mého dalšího strachu.

  • Co když se něco přihodí a ony budou tak daleko od domova?

Trochu se tak vracím k tématu, které už na vašich stránkách bylo. Čtenářka Lenka psala o strachu svého syna z konce světa. Budete se mi asi smát, ale zřejmě ho mám taky. Všechny ty katastrofy kolem a mediální rozruch, že si člověk občas musí říct: A co když je to pravda?

Iveta

Přečtěte si

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky