Příběh dvou kamarádek
Eva: Nikdy bych netušila, že budu tak hotová z nějakého chlapa! Pořád musím na Davida myslet.
Jana: A nebojíš se, že ti uteče s jinou?
Eva: Proč by to dělal, my si věříme! Celkem často volá nebo píše, ale není to kontrola, spíš je mu po mně smutno.
Jana: Ty jsi ale naivní. Být tebou, rozhodně mu pro jistotu projedu telefon a minulost na ICQ!
Eva: Zbláznila ses? To by byl konec!
Jana: Já to dělám běžně. Nevím proč, ale mám NUTKAVÝ POCIT, že můj Petr někoho má. Vůbec třeba nevím, kde teď s kým je, už patnáct minut mi od něj nepřišla odpověď na SMS! Počkej chvíli, musím si zavolat...
Závěr: Evin partner David má o svou dívku zájem, ale nejde o nezdravou žárlivost. To, že se jí občas během dne ozve, ještě neznamená, že jde o chorobného žárlivce, ale spíše o zamilovaného mladého muže, kterého zajímá, co jeho partnerka právě dělá. Jinak je na tom ale Jana. Ta se již nachází za hranicí zdravého žárlení a její příznaky jsou patologické.
5 příznaků zdravého žárlení
- Občasný telefonát ČI SMS během dne, drobné dloubnutí typu Kdeže to právě jste? nemusí znamenat stíhače/stíhačku. Prostě vás chce slyšet, vědět o vás a vás samozřejmě těší, že se zajímá. Totéž koneckonců děláte i vy.
- Dotazy typu Jak sis užila párty, určitě ses tam líbila spoustě mužů apod. také ještě nemusejí znamenat patologii. Někteří zdravě sebevědomí muži jsou naopak hrdí na to, že se jejich partnerka okolí líbí.
- Zdravě (ale i nezdravě) mohou žárlit matky na partnerky svých synů nebo otcové na partnery svých dcer. Je to normální, ale nesmí se překročit hranice.
- Zdravě mohou žárlit i velmi malé děti: Syn na otce a dcera na matku.
- Platí pravidlo „Důvěřuj, ale prověřuj“? Není přípustná kontrola osobních věcí nebo neustálé telefonování a dotazování se na »polohu a stav«, ale žárlivost může být také v propojení s přirozenou obavou, zda je zrovna teď váš partner v pořádku.
5 příznaků žárlení nebezpečného
- Časté a opakované telefonáty nebo jiné vyvolávání kontaktu, které nám je již nepříjemné.
- Jakékoli zákazy – zákaz chození do společnosti s kamarádkami, zákaz nošení některých, řekněme odvážnějších typů oblečení (výstřih, minisukně).
- Pláč a neopodstatněné hysterické scény.
Tajná kontrola osobních věcí – opakované bezdůvodné prohlížení telefonu, minulosti na ICQ nebo Skypu, kontrola oděvů, kapes... - Psychické vydírání a nebezpečné věty typu: „Vidíš co mi děláš? Je mi teď kvůli tomu jak se chováš zle!“, „Ta tvá kamarádka Petra je pěkná svině, vidím, jak se na tebe dívá!“
Co je žárlivost?
Záchvat žárlivosti je prudký citový projev, kterým ničíte sebe, vašeho partnera a vzájemný vztah. Nikomu se nelíbí žít pod neustálou kontrolou, nechávat se citově vydírat, být manipulován. Žárlivý člověk týrá nejen partnera, ale i sám sebe!
Vědci z univerzity ve Wisconsinu tvrdí...
Nebezpečná žárlivost pramení z nedostatku sebedůvěry a nízkého sebevědomí. Nízké mínění o své osobě, to je nejčastější příčina žárlivosti. Paradoxem je, že žárlivci bývají často velmi atraktivní lidé. Ve skutečnosti jsou ale sžíráni neustálými pochybami o sobě. Žárlivý člověk je závislý na mínění okolí, touží po tom být milován a oblíben v kolektivu. Žárlivé ženy o sebe hodně dbají, ale přestože vypadají nejlépe, jak dokáží, rozhodí je každá jiná žena, která vkročí do místnosti. Pokud její partner udělá tu chybu, že se na ní dívá, nebo s ní dokonce promluví, je zle. I když svou partnerku miluje, ona mu to nevěří. Nevěří, že si zaslouží být milována a bojí se ztráty partnera. U chorobných žárlivců totiž nebývá nepřítelem pouze jiná osoba stejného pohlaví. Netráví-li s nimi jejich partner 24 hodin denně, začnou žárlit na jeho práci, na jeho kamarády, koníčky a ocitáme se v bludném kruhu.
Žárlím, protože nejsem pupek světa
Další skupinou žárlivců jsou vedle lidí s nízkým sebevědomím i sobci. Typický příklad – holčička jedináček, zvyklá vyhřívat se na výsluní celé rodiny. Všechna její přání byla splněna dříve, než je vyslovila. Její žárlivost není podněcována strachem ze ztráty partnera, ale vyvěrá z touhy někoho vlastnit a manipulovat s ním. Žárlivec tohoto typu vidí jen své touhy a na druhé nebere ohledy.
Jak z toho ven?
Problém je, že člověk trpící žárlivostí nevidí problém u sebe, ale pouze u svého partnera. Prvním krokem k uzdravení je začít se mít rád takový, jaký jsem, a velmi o problému s partnerem komunikovat. Člověk, který se nemá rád, totiž neuvěří, že by ho mohli mít rádi ostatní. V některých případech ale již nezbývá, než se pro pomoc obrátit k odborníkovi.