Růžová budoucnost
Před třemi lety jsme si pronajali menší byt a zkusili žít na hromádce. Oba už jsme měli se společným bydlením zkušenost z předešlých vztahů, a tak každý přinesl nějaké návyky a pravidla. Sedli jsme si, v klidu vše prodiskutovali a vytvořili si jasný plán. On platil nájem a drobné opravy, na mých bedrech bylo veškeré jídlo a zvelebování bytu. Finanční náklady se téměř vyrovnaly a náš vztah klapal jako švýcarské hodinky.
Krůček od svatby
Zničehonic mě přítel pozval na prodloužený víkend do romantického penzionu nedaleko Prahy. Napadlo mě, že došel k životnímu rozhodnutí a tímto ohraným způsobem mě chce požádat o ruku. Jak jsem vytušila, stalo se. I přes očekávanou žádost se mi slzy hrnuly do očí a dokola jsme opakovala: "Ano, ano, ano."
Plánování svatby šlo ze začátku hladce. Já se soustředila na šaty, dort, oznámení a květiny. On si vzal na starost obeslání rodiny, přátel a známých. Když ale sháněl číslo ke mně do práce, aby pozval mé blízké kolegy, otevřel akta X a narazil na mou pracovní smlouvu včetně mzdového výměru. Vydělával dost, ale zarazilo mě, jak moc byl naivní, když žil v přesvědčení, že si jako tlumočnice vydělávám dvacet tisíc a platem se neopovažuji muže přeskočit. Nemilé překvapení brzy obrátil v nejapný humor a víc to neřešil.
Dlužíte mi
Zrovna jsem se vrátila z finální zkoušky svatebních šatů, když se k nám do bytu dobýval majitel. Nechápala jsem, proč nedal o své návštěvě vědět, že bychom se domluvili na termínu, kdy bude doma i přítel. Pronajímatel mě velmi rychle zasvětil a já viděla rudě. Souhlasila jsem, aby se část vzniklého dluhu uhradila z kauce, kterou jsme skládali při podpisu smlouvy, zbytek jsem doplatila hned.
Nevím, co mám dělat. Nevím, jestli si chci vzít člověka, který mě zatahuje do finančních pastí a trestá mě za mé úspěchy. Prozatím mlčím a čekám, jestli bude své trapné pikle hnát ještě dál. Doufám, že to bylo jen dočasné zatmění mozku, ale pochybnosti se kupí.