Když byl Adam na víkend doma, přijel za ním na návštěvu jeho kamarád Tom. Tom byl sympatický mladík, usměvavý a plný energie. Přivítala jsem ho s otevřenou náručí, protože co může být lepšího než být hostitelkou pro přátelskou návštěvu mého syna?
Ale s postupem času, když k nám na víkendy začal jezdit s Adamem čím dál častěji, jsem začala pociťovat něco neobvyklého. Tomovy pohledy, jeho úsměvy, byly něco víc než jen přátelské. A najednou mě zneklidnilo, že by se do mě mohl zamilovat. Začala jsem trochu zmatkovat. Byla jsem ale rozhodnuta zachovat klid, nicméně jsem se rozhodla svěřit se svým pocitem své nejlepší kamarádce Lence.
Musela jsem se svěřit
Seděly jsme u nás v obýváku, Lenka mi podala šálek čaje a pohlédla na mě s úsměvem. "Tak jak to vlastně bylo s tím mladíkem?" zeptala se s vážným, ale podpůrným výrazem ve tváři.
Slova mi trochu vázla, ale nakonec jsem začala vyprávět: "Cítím se trochu zmatená. Ten spolužák mého syna... Mám pocit, že se do mě zamiloval. Má ten štěněcí pohled, ta slova, která používá, když spolu mluvíme... Cítím, že by to mohlo jít za hranice."
Lenka poslouchala s pozorností a pak odpověděla: "Rozumím. Ale co ty s tím chceš dělat?"
Chvíli jsem váhala, než jsem pokračovala: "Víš, měla bych s ním o tom promluvit. Musím mu dát jasně najevo, že moje hranice jsou pevné a že jsem o třicet let starší než on..."
Lenka přikývla: "Myslím, že je to správný krok. Buď upřímná a věřím, že to pochopí."
Řekl, že mě miluje
Chvilku mi trvalo, než jsem si v hlavě ujasnila myšlenky a co mu chci a hlavně jak říci, Nechtěla jsem ho ranit, nicméně jsem věděla, že tomu musím udělal přítrž. A tak jednou, když byl zase u nás o víkendu na návštěvě, jsem ho poprosila, jestli by si se mnou nedal kávu.
Než jsem ale stihla cokoliv říct, začal sám od sebe mluvit on: "Alžběto," začal, "cítím, že bych ti měl říct, že jsem se do tebe zamiloval."
Na okamžik jsem ucítila, jak se mi srdce zastavuje. Bylo to neočekávané a trochu zmatené. Přesto jsem si však byla vědoma toho, že to jsou plané mladické řeči. Tom byl teprve na začátku své cesty, a takové prohlášení bylo zřejmě spíše výrazem jeho nevyzrálé romantiky.
Podívala jsem se na něj s úsměvem a odpověděla jsem: "Tom, to je milé, ale víš, že je to nesmysl. Nemůže to fungovat a na tebe čeká nějaká dívka blíže tvému věku. Já už jsem stará.”
Přestal k nám jezdit
Tom se na mě podíval s trochu zklamaným výrazem, ale nakonec přikývl a řekl: "Rozumím. Omlouvám se, ale chci abys věděla, že to neříkám jen tak. Jsi krásná žena a skutečně jsem se do tebe zamiloval."
Situace s Tomem byla pro mě delikátní a citlivá. Jeho pohledy a lichotky mě nutily zamýšlet se nad tím, co to znamená pro mě. I když mi Tom připadal jako sympatický mladý muž, měla jsem v sobě pevné přesvědčení, že takový vztah by nebyl přípustný. Když jsem Tomovi sdělovala, že naše vztahy by měly zůstat přátelské a ničím víc, nebylo to jen pro něj, ale i pro mě.
Ačkoliv byl zpočátku trochu zklamaný, pochopil mé stanovisko. Nicméně od té doby už k nám na víkendy nejezdil. Věřím, že je to tak lepší pro nás pro oba.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
