Milá Bláznivko :-)!

Váš dopis mě opravdu „dostal“. Lituju Vás, cítím s Vámi, ale zároveň Vám musím vynadat. Nechala jste věci zajít příliš daleko. Co horšího by Vám měl partner ještě udělat, abyste si o něm přiznala pravdu? Mlátit Vás? Okrádat o peníze? Všechny ostatní problémy totiž ve Vašem vztahu už jsou: Od počátku Vás využíval a sám dával do vztahu minimum. Podváděl Vás, přehlížel a urážel. Finančně ani jinak Vás nepodporuje. K čemu Vám ten vztah vlastně je?

Váš dopis mě opravdu „dostal“.

Samozřejmě, máte s ním děti. Možná ho ještě pořád svým způsobem milujete. Bojíte se zůstat sama. Ale položte si otázku: Co ztratím, když se s ním rozejdu? Sama určitě znáte odpověď, ale nechcete si ji přiznat, pořád doufáte, že se to zlepší…. To je normální, touto fází si musí v podobné situaci projít každý, ale neměl by v ní setrvávat léta a nechat se věčně deptat a zneužívat. To, co se děje u Vás doma, totiž není ani partnerství ani rodinný život. To je něco neuvěřitelného. Zbavte se iluzí o tom, že se to někdy zlepší, že se partner změní. Nezmění se. V jeho případě jde evidentně o poruchu osobnosti s tzv. dissociálními rysy. Je sobecký, nestálý a citově nezralý. Vidí jen sebe a své potřeby, své okolí využívá a považuje to za normální. Lidé s poruchami osobnosti obvykle nebývají schopni se změnit (pokud na sobě intenzivně nepracují za pomoci psychologa. A to Váš partner asi v plánu nemá. Jemu to vyhovuje tak, jak to je. Proč by něco měnil? Musí mít i své přitažlivé stránky, jinak byste s ním tak dlouho nevydržela. Lidé s tímto typem osobnosti totiž umí být velmi atraktivní, když chtějí. Mají obvykle „dvě tváře“: umí být milí a zábavní (obvykle na veřejnosti nebo v začátcích vztahu). V soukromí se ale přestávají snažit a projevují se jako tyrani a sobci.

Zbavte se iluzí o tom, že se to někdy zlepší, že se partner změní. Nezmění se.

Je nejvyšší čas podívat se realitě do očí: Váš vztah dospěl (už dávno) do fáze, kdy prakticky nemá smysl. Naopak, škodí Vám i dětem. Vy ztrácíte síly, sebeúctu a čas. Léta, která byste mohla prožít jinak a šťastněji, utíkají. I pro děti by nejspíš bylo lepší žít v harmonické rodině jen s matkou, než v takto konfliktním prostředí s nezodpovědným otcem. Kvůli dětem s ním rozhodně nezůstávejte, později by Vám to možná i vyčetly.

Ve Vašem případě prostě nemám žádné pochybnosti: Odejděte, čím dřív, tím líp. Možná Vám chvíli potrvá, než se k tomu rozhodnutí dopracujete. A pak budete ještě muset řešit otázku, jak to prakticky provést. Nejste manželé a žijete v domě, který je napsaný na partnera. To je pro Vás velmi nevýhodná situace. Budete si muset dobře promyslet, jakým způsobem postupovat, abyste z dlouholetého vztahu neodešla s prázdnýma rukama. Musíte totiž zabezpečit děti. Váš partner asi nebude z těch, kteří se o bývalou rodinu po rozchodu velkoryse postarají. Spíš počítejte se schválnostmi, agresivitou a snahou Vás připravit o podíl ze společného majetku. Proto byste měla postupovat v následujících krocích:

  1. Neodkládat rozhodnutí, co se svým životem hodláte udělat. Zůstanete v pokořujícím a neperspektivním vztahu tak dlouho, až už nebude cesta ven? Nebo až Vás opustí on? Nedoporučuji. Pokud si máte vybudovat nový (lepší!) život bez něj, musíte to udělat co nejdříve. Nejste-li schopná dospět k rozhodnutí sama, využijte pomoci psychologa.
  2. Dobře si promyslete, jak byste v případě rozchodu postupovala. Než cokoliv podniknete, poraďte se s právníkem. Tím si ujasníte, na co máte právo a jak se svých nároků domáhat.
  3. O tom, co podnikáte (body 1. a 2.), raději partnerovi nic nesdělujte. Jsou to Vaše zadní vrátka v nouzi. Teprve až budete mít jasno, předložte mu „natvrdo“ své návrhy.
  4. Nevěřte, že se změní, až zjistí, že Vás může ztratit. Možná to bude slibovat, možná se i chvilku bude snažit. Neskočte mu na to. Změna by mu dlouho nevydržela. Uvědomujte si pořád, jaká trápení jste s ním až dosud zažila. Že by najednou bylo všechno jinak?
  5. Až se Vás zmocní pochybnosti, zkuste si představit sama sebe za 5 (10) let a vyberte si: Chcete být pomalu odkvétající žena - onuce, partnerem donekonečna podváděná a ponižovaná? Nebo svobodná bytost, která může začít žít v novém, normálním vztahu?

A hlavně: nemyslete teď na víru v lásku, věřte sobě! Uvidíte, jak se Vám uleví a kolik sil v sobě najednou objevíte, až se konečně osvobodíte z téhle šílené situace. I ta láska ještě přijde, věřte mi. Nevzdávejte se.