Milá Nino,

skutečně není jednoduché čelit tlaku okolí, obzvlášť v případě, kdy se jedná o okolí nejbližší - tedy rodiče a příbuzné. Je Vám sedmadvacet let, Vašemu manželovi Petrovi o rok více. Jistě, jste mladí a pokud se na mateřství a rodičovství dosud necítíte, je zcela v pořádku, pokud si chcete dát čas a ještě nějakou dobu počkáte. Je jen na Vás dvou, kdy se rozhodnete mít dítě a je rozhodně známkou Vaší zralosti, že o tom důkladně přemýšlíte a neberete to na lehkou váhu. A navíc – a to považuji za nejdůležitější - máte se svým manželem na celou záležitost stejný názor.

Vypadá to tedy, že Vy a Váš manžel máte v celé situaci jasno. Víte, co chcete a umíte se na tom společně dohodnout.

A navíc – a to považuji za nejdůležitější - máte se svým manželem na celou záležitost stejný názor.

Hlavním problémem tedy zůstává komunikace s rodiči a příbuznými. Píšete, že se jim nechcete vyhýbat ani jinak přerušovat vzájemné vztahy - a to je zcela pochopitelné. Obecně vzato jde tedy o to, jak jim dát jasně a přitom bez hádky najevo, že s nimi o něčem prostě mluvit nebudete, že je to Vaše věc a Vaše rozhodnutí. Jak jim lidově řečeno říci, že do některých věcí by opravdu “neměli strkat nos“ a měli by si hledět svého. Jak na to?

Zde Vám může přispěchat na pomoc umění zdravě komunikovat neboli asertivita. Pod tímto názvem se skrývá celá řada komunikačních technik, pomocí kterých se můžete naučit přiměřeně se prosadit či bránit v situaci, ve které se právě nacházíte. Člověk, který jedná asertivně (pozor, ne agresivně!) dokáže věcně čelit kritice, manipulaci i agresivitě. Dokáže také otevřeně, bez podrážděnosti a úzkosti sdělovat, co chce a jak si to představuje. K dobré komunikaci patří také umění vyjádřit vlastní pocity, umět jasně říci, co mě trápí, s čím nejsem spokojen a proč je pro mě důležité dosáhnout toho, o co nám v tu chvíli jde.

Zde Vám může přispěchat na pomoc umění zdravě komunikovat neboli asertivita.

Komunikujeme-li s někým, mluvíme tedy vždy za sebe, o tom, co nám se nelíbí a jak se cítíme. Je dobré otevřeně, jasně a klidně rodičům sdělit své pocity. Z hlediska zdravé komunikace je tedy výhodnější na další otázku na téma: „Kdy už konečně budete mít dítě?“ místo odpovědi „Jsi hrozná, že se mě na to pořád ptáš“ říci například „Je mi to opravdu nepříjemné, když se mě pokaždé, když se vidíme, ptáš na to samé“. První odpověď povede spíše k tomu, že se pohádáte, zatímco druhá asertivní odpověď Vám umožní v klidu a jasně říci, co se Vám nelíbí a proč. A asertivita nabízí mnoho dalších možností, jak úspěšně komunikovat v podobných situacích.

Zní to jako pohádka? Nebojte se toho, není to nic těžkého a – funguje to!

Doporučila bych Vám poohlédnout se po nějaké literatuře o asertivitě, které je na pultech knihkupectví dostatek. Vyberte si některou a pak s chutí do toho – vyzkoušejte nově nabyté dovednosti v praxi.

Držím Vám palce!