Nino,

čtenářkám, které se - podobně jako Vy - ocitají pod nátlakem svých rodičů a příbuzných, obvykle radím, aby dobré rady starší generace hodily za hlavu a udělaly si to po svém.

Mladí, dospělí a navíc zcela soběstační lidé se přece nemusejí nechat od nikoho dirigovat. (Ostatně, pokud se nechcete s rodiči hádat, vymyslete si šikovnou výmluvu. Moje sestřenice například celému širokému příbuzenstvu po léta tvrdila, že nemůže otěhotnět, protože podstupuje hormonální léčbu atopického ekzému. Později vyšlo najevo, že se jí do dítěte jen prostě nechtělo, ale neměla chuť to komukoliv vysvětlovat.)

Mladí, dospělí a navíc zcela soběstační lidé se přece nemusejí nechat od nikoho dirigovat.

Vás bych ale přece jen chtěla nahlodat kacířskou otázkou: a nemají vaši rodiče náhodou trochu pravdu? Pochopitelně, na dnešní poměry jste v sedmadvaceti letech na mateřství ještě dost mladá. A ani vašemu vztahu s Petrem nehrozí žádné "přechození", vždyť jste spolu teprve dva roky. Z Vašeho dopisu však usuzuji, že jste žena, která nerada ponechává cokoliv náhodě. Proto vám doporučuji, abyste si nechala svou plodnost otestovat. I u nás už se prodávají testy, které vám změří počet zbývajících vajíček a pomohou tak odhadnout, kolik let ještě budete mít šanci otěhotnět. Ještě spolehlivější jsou krevní testy, které mohou poměrně přesně stanovit, za kolik let se u vás dostaví menopauza, a jak dlouho tedy ještě budete plodná. Dají se objednat i po internetu (například na www.fertilitytest.co.uk) a výsledek vám přijde poštou, takže celý proces proběhne taktně a v soukromí. Dozvíte-li se, že ještě dvanáct let můžete rodit děti jako na běžícím pásu, můžete se možná pochlubit i mamince - snad ji tím poněkud uklidníte.

Z Vašeho dopisu však usuzuji, že jste žena, která nerada ponechává cokoliv náhodě.

Na závěr bych chtěla konstatovat, že z Vašeho dopisu na mě až příliš čiší snaha všechno naplánovat, nalinkovat podle pravítka. “Bezstarostné mládí nám už nikdo nevrátí,” píšete. Ale o jaké bezstarostnosti to vlastně mluvíte? Pochopila-li jsem to správně, Váš život sestává z usilovné práce v zaměstnání (máte přece “našlápnutou kariéru”), dojíždění do satelitního městečka za Prahou (kolik času denně strávíte v autě?), splácení hypotéky, šetření do zásoby a obhospodařování rodinného domku (narozdíl od Vás si tedy nemyslím, že barák 4+1 není nic velkého). Chápu, že dítě vám do nabitého harmonogramu, zahrnujícího “samá pozitiva a sociální jistoty”, moc nezapadá. Ale skoro bych souhlasila s vašimi rodiči, kteří říkají, že máte skočit do vody a plavat. Třeba by pak byl váš život zábavnější.