Všichni se ptají, kdy už budeme mít dítě

Zdroj: Mirek Vostrý

Nině je 27 let, manželovi o rok víc. Připadají si mladí, budují kariéru, splácí hypotéku a s dětmi chtějí zatím počkat. Jejich nejbližší to ale nechápou.

Vážená redakce, milé čtenářky,

Všimla jsem si, že se tu svěřují ženy, které se ocitly pod tlakem svého okolí. Protože se nechovají tak, jak by si okolí přálo nebo představovalo. Já se ocitla v podobné situaci a nevím jak z toho ven. Proto vás prosím o pomoc.

Je mi sedmadvacet let, před rokem jsem se po roční známosti vdala za svého přítele Petra, je o rok starší. Zdůraznila jsem náš věk, protože mi v mém problému přijde důležitý. Oba chceme s dětmi ještě počkat. Jenže moje i Petrova rodina nás neustále bombardují dotazy: Kdy budeme mít dítě? Jak dlouho chceme čekat? Přeci už nejsem nejmladší, mohla bych mít problémy atd. atd. Asi už víte, kam směřuji. Naši rodiče chtějí vnoučata a my chceme ještě počkat. Bezstarostné mládí nám už nikdo nevrátí. Když jednou uděláme ten krok, není cesty zpět.

Oba chceme s dětmi ještě počkat.

Navíc oba máme slušně našlápnutou kariéru. U kluka to není problém, ale když má žena dítě musí ji hodit za hlavu. Nebo na delší dobu přerušit a do rozjetého vlaku se špatně naskakuje. I proto bych chtěla počkat, až budu mít pocit, že jsem dosáhla vrcholu a budu vědět, že nikdy v budoucnu nebudu litovat. Petr je naštěstí chápavý. On je také orientovaný na kariéru, na rozdíl od celého příbuzenstva mě plně chápe a podporuje.

Dalším důležitým faktorem je naše finanční nezávislost. Jako každý druhý jsme si pořídili dům na hypotéku. Dům protože jsme mysleli na rodinu, aby děti vyrůstaly v příjemném prostředí, než někde na sídlišti s klíčkem na krku. Nic velkého, 4+1 nedaleko Prahy, ale splátky samozřejmě nejsou nejmenší, i když s jejich splácením zatím nemáme problém.

Jako každý druhý jsme si pořídili dům na hypotéku.

Uvědomujeme si, že táhnout celý rozpočet obohacený o další náročný krček z jednoho platu bude o mnoho náročnější. Jsem od přírody opatrná, a tak mám ráda někde vzadu nějakou tu pojistku, a proto odkládám peníze do železné rezervy.

To jsou všechno důvody, kterými se snažíme našim rodičům a prarodičům čelit, ale mám pocit, že bychom se snad domluvili s Marťany líp. Jako bychom mluvili jinou řečí. Prý jsou to jen výmluvy, máme skočit do vody a plavat. Když člověk musí, tak jde všecko, můžeme se uskromnit. Hlavně už si pořiďte dítě. Když budete dlouho čekat, rozvedete se.

Prý jsou to jen výmluvy, máme skočit do vody a plavat.

Začínám být už zoufalá, protože nevím, jak dál. Nechci je urazit, mám je ráda, ale to zasahování nám do soukromí začíná být nesnesitelné. Už se nás i snažili zmanipulovat proti sobě. Mně radili, ať přestanu brát antikoncepci a Petrovi, ať mi vymění pilulky. Jako ze špatného filmu.

Už jsme se dostala do stádia, že se jim začínám vyhýbat. Což nechci. Jinak jsou fajn, ale jejich zabedněnost, protože jinak se to nedá nazvat, je nesnesitelná.

Co mám dělat? Opravdu bych nechtěla, aby se mezi nás postavila nějaká hráz, až se jednou neudržím a řeknu jim něco pěkně ostrého.

Díky za vaše rady a postřehy.

Vaše Nina

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Mobily ničí vztahy

Mobilní telefony, to je prokletí! Alespoň co se týče partnerských vztahů! Vždyť většina nevěr praskne právě díky mobilům. A je toho mnohem více...

Akční letáky