Existují desítky vtipů, že jakmile se žena vdá, bude ji muž vídat jen v teplácích a s umaštěnými vlasy. Co když ale na svůj vzhled rezignuje muž?
Mohou zatloukat, jak chtějí, ale většinou je prozradí drobné detaily. V galerii najdete tipy, jak odhalit nevěrníka.
Dvojí metr
Jmenuji se Veronika, je mi 39 let a už mě nebaví chodit kolem horké kaše. Vaškovi jsem naservírovala pravdu, ale netušila jsem, co se rozjede za kolotoč. Snaží se ve mně vzbudit dojem, že já jsem ta špatná, necitlivá a vrážím do našeho vztahu zbytečný klín. Proč jsou ženy za svou figuru a vzhled pod palbou a muži si vesele kynou a brunátní? Kvůli sobě i manželovi nikdy nedopustím, aby se mi kolem pasu obtočila tuková pneumatika, ale nemám právo požadovat po svém muži to samé?
Pro srovnání
Vašek nikdy nepatřil mezi sportovce nebo svalovce, kteří žijí jen pro zvětšující se obvod bicepsu. Brala jsem si průměrného muže – po trošce ambicí, lásky, peněz, vlasů i svalů. Roky ale ubíhaly a muž začal chátrat. Nečekala jsem, že to bude mít tak rychlý spád. Záviděla jsem kamarádkám, které vedle sebe měly lehce prošedivělé muže s nedbalým strništěm, v projmutých košilích a upnutých tričkách. Vašek se s takovými sekáči nemohl rovnat. Několikrát jsem se ho pokusila nasměrovat, ale byla to jen marná snaha. I přes všechny jeho chyby jsem ho měla ráda, většina mých výtek se týkala jeho „fasády“. A krach vztahu pro dvacet kilo navíc by byl pokrytecký.
Ne/milé překvapení
Ve čtyřiceti letech nemám štíhlou postavu zadarmo a mrzí mě, že se setkávám s ustavičným odmítáním. Cvičení ve dvou by nás sblížilo a možná by do našeho vztahu vehnalo nové pocity a dávno zmizelou vášeň. A tak jsem občas utrousila štiplavou poznámku na jeho zjev. Během pár měsíců ztratilo naše manželství náboj i rytmus, jako muž i parťák pro život mě přestal zajímat a já začala uvažovat o rozvodu. O to víc, když začal Vašek pravidelně několikrát v týdnu mizet. O jeho „výletech“ mi řekly děti, já bych se o nich ani nedozvěděla, protože je plánoval záměrně tak, abych byla ještě v práci nebo na hodině jógy. Bylo mi z něj zle. Jednou jsem se ale vrátila z práce dřív a padla do postele. Bez nálady a rezignovaná jsem měla v úmyslu prospat zbytek dne. Zničehonic se otevřely vchodové dveře a v nich stál Vašek. Když mě viděl ležet napůl svlečenou a rozespalou v posteli, pohladil mě po stehně, vykasal si tričko až k podpaží a hrdě mi ukazoval mizející pupek. „Chodím běhat, aby ses za mě nemusela stydět! A vím, že je přede mnou ještě kus cesty, ale výsledky už jsou vidět!“ „Milý. Ale přijď jindy, ještě pořád vypadáš jako prase. A smrdíš!“
A co dál?
Beze slov odešel do koupelny a zbytek dne strávil u televize. Později ten den jsem se mu chtěla omluvit, ale vysmál se mi „Promiň mi tu reakci. V práci jsme měli frmol.“ „V pohodě, pro mě jsi byla vždycky na prvním místě. Když o to nestojíš, vnucovat se nebudu. I s vizáží prasete mám na každým prstu jednu ženskou. Příští měsíc se odstěhuju.“ Padla jsem vedle něj do křesla a nevěděla, co říct.
Neodstěhoval se, ale ani se mnou nemluví. Chodí běhat a vrací se nasáklý zvláštní vůní. Hraje si se mnou? Podvádí mě a nechá mě tomu přihlížet? Trestá mě za neuvážená slova? Nevím. Ale sama od sebe mu kufry nesbalím, když už konečně v sobě našel vůli se změnit. Jen se bojím, že se nedává do pucu jen kvůli mně!