Láska jako z románu

Do Michala jsem se zamilovala na vysoké škole. Zpočátku jsem o něm tajně snila a představovala si, jak by to bylo krásné, kdybych se s ním milovala. Když jsme se pak opravdu sblížili, každý jeho dotek na mě působil jak elektrický výboj. Ani jsem tomu nemohla uvěřit, že jsem skutečně dostala muže svých snů.

S dítětem poklesla chuť

Po dokončení školy jsme se vzali a brzy přišly dvě děti. Ještě během prvního těhotenství jsem se s Michalem milovala každý večer, a často jsem dokonce sama byla iniciátorem. Šestinedělí ale náš sexuální maraton přerušilo. A když jsme se do toho znovu dali, zjistila jsem, že už se do milostných hrátek nehrnu tak nadšeně jako v prvních letech vztahu.

Ačkoli jsem se dřív smávala vtipům o tom, jak se ženské vymlouvají na bolesti hlavy, najednou jsem se přistihla, že to dělám taky. Sníženou chuť k sexu jsem nicméně přičetla změně hormonů po porodu a snažila jsem se s Michalem držet krok, doufajíc, že to zase "rozchodím".

Byla jsem vyčerpaná

Po druhém dítěti mi už ale bylo jasné, že se to jen tak rozchodit nedá. Když jsem se večer po celodenním kolotoči konečně dostala do postele, toužila jsem jen po tom, abych co nejdřív usnula a naspala aspoň několik hodin v kuse. Takovou únavu jsem dosud nepoznala. Jen jsem ležela a nechala Michala, ať si s mým tělem udělá, co potřebuje. Doufala jsem, že mu to tak bude stačit. Ale nestačilo.

Nevěřil mi

Snažil se ze všech sil, aby se mi to taky líbilo. Když jsem nemohla dosáhnout orgasmu, kladl si to za vinu; myslel si, že není dost dobrý a že už mě nepřitahuje. Veškeré moje vysvětlování si vykládal jako lež z milosti.

Sex se najednou stal problémem, který přetrval až dodnes, kdy je nám jednapadesát. Milujeme se, jak manžel říká, příležitostně - tedy pokaždé, když je k tomu příležitost. V praxi se nějaká najde každý den, i když třeba přespáváme na chatě u známých.

Nenechá mě ani vypít kafe

Sex sám o sobě mi nevadí a technicky nemám ani potíž s vyvrcholením. Není to ale něco, na co bych se těšila, protože se na to těšit ani nestihnu. Michal mi k tomu nedá čas, vždycky začne dřív, než na to vůbec stačím pomyslet.

Když jsem třeba jednou odjela na týden za nemocnou tetou, opravdu mi fyzicky chyběl. Jakmile jsem se ale vrátila domů, nenechal mě ani vypít kafe, a hup na to. Přitom jsem si opravdu jen chtěla nejdřív odložit tašky a dát na chvíli nohy na stůl po náročné cestě.

Myslí si, že každodenní sex je normální

Vím, že mi budete říkat, abych si s ním otevřeně promluvila. To mi radí všichni. Jenomže Michal to nechápe. Myslí si, že už ho nemiluju a raději bych si to dala s někým jiným. Zároveň mi vyčítá, že jsem pasivní a při milování nedávám najevo vášeň. Když zmíním náš věk a dlouhá léta vztahu, poukáže na naše kamarády: "Podívej na Jardu s Gábinou, ti dva jsou spolu taky třicet let, a co všechno v posteli dělají!"

Je pravda, že se Jarda rád chlubí experimentováním podle Kámasútry, ale když jsem se jednou mimo řeč jeho manželky zeptala, jak často vlastně ten sex mají, odpověděla mi: "Tak dvakrát do měsíce." To už ale Jarda Michalovi asi nezmiňuje.

Bojím se, že s ním nevydržím

Bojím se, že když Michal ve svých sexuálních požadavcích nesleví, budu častěji jezdit za nemocnou tetou a vyhledávat další příležitosti, jak být pár dnů bez něho. Vidím v tom ale riziko, že se tím jeden druhému postupně odcizíme.

Odlišná sexuální potřeba partnerů je velmi rozšířeným fenoménem; podle nedávné studie přiznává rozdílnost v chuti na sex celých 80 procent párů. Pro zachování šťastného vztahu je důležité, aby se oba partneři snažili v tomto ohledu navzájem pochopit a nesklouzávali k obviňování druhého ani sebe sama. Nápomocná může být také návštěva manželské poradny, kde vám psycholog jakožto nezúčastněná třetí osoba poskytne jiný pohled na věc.