Ocitla se na dně

Nemám pochopení pro sňatky po několikaměsíční známosti, nezaplacené účty, nevychované děti ani pneumatiky kolem břicha. I když jsem se odstěhovala daleko od své rodné hroudy a žila v uzavřené bublině, v klidu a pohodě, pro rodinu jsem měla vždycky jiný metr a mnohé jsem dokázala odpustit. Na životním stylu "od výplaty k výplatě", vydřiduchovi na krku a práci servírky v zatuchlém baru jsem viděla spoustu much, ale když se začal sestře život ze dne na den bortit, doháněly ji nedoplatky a vykutálený manžel se porozhlédl po mladší, nabídla jsem jí bez váhání pomocnou ruku.

Rodina si má pomáhat

"Tak sbal děti, hoď po něm klíče a přijeď. Místa je tu dost. Já s Lukášem vás na čas vezmeme pod ochranná křídla. Jsme přece rodina." Zavěsila jsem s dobrým pocitem a netušila, jak brzy získají moje poslední slova do telefonu trpkou příchuť. O týden později už jsme s manželem vyhlíželi vlak. Byli nepřehlédnutelní. Sestra vláčela své neupravené a stokilové tělo po nástupišti, za sebou dva ohromné kufry. Děti se ani nenamáhaly jí pomoct. Neměly důvod, vypadalo to, že je jejich matka táhne s sebou životem na další štaci. Vyklidili jsme pro ně celé patro, aby měli dostatek soukromí.

Stal se z ní příživník

Já i Lukáš jsme měli v širokém okolí spoustu vlivných kontaktů, a tak jsme se naplno pustili do hledání vhodného bydlení a práce pro Markétu a její dva dárečky. Prodávat knihy je nudné, sedět v call centru ponižující, pomáhat ve zverimexu jí zavání a za kasou v supermarketu by ji bolela záda. Na každé práci bylo něco, co jí zabránilo pokoušet se o ni. A tak nám visela na krku téměř půl roku. Mně docházela trpělivost a bojovala jsem se zarytým předsudkem "je to rodina". Nebýt mých morálních zábran, které držely moje emoce na uzdě, už dávno bych takového příživníka pakovala z domu. Mě na své dojemné příběhy vycucané z prstu neutáhla, ale pojala jsem podezření, že uhranula mého muže. Najednou nesdílel moje rozhořčení a změnil tým.

Vzala to přes postel

Stále častěji mi opakoval pasáže z jejích historek a životních údělů, které ji přivedly na scestí. Ze začátku jsem se snažila ukázat mu, že vše není tak, jak se na první pohled zdá, ale moje varování nebral vážně. O to víc jsem se soustředila na svůj jediný cíl - dostat ty parazity pryč! V ruce jsem držela složky pro pohovor do malé cestovní kanceláře a s ultimátem na jazyku jsem vtrhla do domu. Markéta se ani nepokoušela zapírat a spíš jen pobaveně pozorovala, jak supím vzteky. Možná jsem chytrá a soběstačná, ale nenáviděla jsem, když mě nějaká podřadná šmucka srazila na kolena. Nemá, čím by zaujala, a tak volí postel. Jako svou jedinou superschopnost.

Nakonec jsem se stěhovala já

Do druhého dne jsem měla kufry sbalené a přes známé se stěhovala do luxusního dvoupokojového bytu na druhém konci města. Nechtěla jsem bojovat ani slyšet argumenty a vytáčky. Na to mám moc slabé zažívání. Byla jsem slepá a nechala si zničit život. Dodnes nevím, jestli to Lukáš takhle plánoval, nebo se mu jen dočasně zatemnělo v hlavě. Já ale o vysvětlování nestojím. Zradu nerespektuji. Ať je to, jak chce, z celého srdce mu přeji, aby si život po boku nezodpovědné ženy vychutnal.