Rodinné vztahy nás provází celý život. Některé jsou napjaté, jiné uvolněné a přátelské. Stačí maličkost, aby se roztříštily na tisíc kousků jako rozbité zrcadlo. A jen těžko se lepí dohromady.
Milenecký poměr nesvědčí žádnému vztahu. Jak se vypořádat se třetí osobou, která zasahuje do vašeho života? Návod, jak ze situace vybruslit bez úhony, najdete v galerii!
Co je v domě
Mnoho žen by taková odbočka z manželství rozdrtila na prach a spěla by k rozvodu. I když po pouhých šesti letech po boku milovaného muže už nemám čistý štít, změny nejsou v plánu. Výčitky z nevěry se nedostavily. Jen jsem si vzala to, co mi ve vztahu chybělo. Navíc jsem byla tak "slušná", abych nehledala v cizích vodách, ale vše jsem udržela pod pokličkou jedné domácnosti. Bohužel mám strach, že moje nejbližší okolí by bylo mnohem víc svázáné předsudky. A tak mlčím, pokukuji a hraji si na spokojenou rodinku bez poskvrnky.
Mezi svými
Možná budu znít jako největší pokrytec, ale mám toho nejbáječnějšího muže pod sluncem. Je zábavný, pracovitý, romantický, skvělý otec i parťák do života. Žijeme s jeho rodiči ve dvougenerační vilce na kraji lázeňského města. O děti se pravidelně stará tchyně, dům udržuje v kondici tchán. Máme pohodový život, který by nám mohli mnozí právem závidět. Bohužel každý den moje touha po starších mužích sílí. A to je fakt, se kterým si Ondřej neporadí. Vždycky mi imponovali a měli v mém srdci místo, ale nedokázala jsem takový vztah navázat a předstoupit s o generaci starším amantem před rodinu.
Ondřejův otec patřil mezi ty muže, kteří zrají. Neměl pivní pupek, vykotlané zuby ani pleš. Měl přehled, byl šikovný, úspěšný a pro svou rodinu by dýchal. I když jeho žena byla královnou všech hysterek a z jeho výdělku poctivě ukrajovala, měl ji upřímně rád. Dva fungující páry pod jednou střechou ale skrývaly víc tajemství a kostlivců než by se mohlo na první pohled zdát.
Problém? Ne!
Stačil jeden hektický den, který jsme zakončili společně nad sklenkou vína. Povídali jsme si dlouho do noci a porozumění mezi mnou a tchánem bylo čím dál hmatatelnější. O tři dny později jsme ho zpečetili v posteli. Nebylo to čiré bláznovství a hazard se vztahy, oba jsme moc dobře věděli, co se děje a jak moc jsme oba za své jednání zodpovědní. Přesto mezi nás nevstoupilo nic, co by nám zabránilo v našem počínání. Jednou, dvakrát, pravidelně.
Na férovku
Nová rovina rodinných vztahů mi plně vyhovovala. Nepokukovali jsme po sobě, neměli trapné narážky, nechoval se jako mlsný kocour a já jako omámená koketa. Vše probíhalo tajně, pozdě v noci a za zamčenými dveřmi. Až jednou, když ho přepadla melancholická nálada, se mě zeptal: "Nemáš vůči Ondřejovi výčitky?" "Ne. Zůstává to přece v rodině." Pobaveně si promnul knírek a souhlasně pokýval.
A tak spím se svým tchánem, chlácholím své dávné touhy a platím za nevěrnici se svatozáří. Nemohu ani s jistotou říct, bylo-li by mi proti srsti, kdyby se o našem poměru manžel dozvěděl. Vím, že by takovou podpásovku nerozdýchal. Ale v mých očích by to byl jen malicherný hnidopich, který si neumí rozšířit obzory a žít na volné noze. Na druhou stranu mě už několikrát přepadla myšlenka, jak bych se zachovala, když by si Ondřej půjčoval pro dovádění moji matku?
