S postupným rozvojem křesťanství se Evropou začal šířit požadavek na monogamii, což se ale často střetlo se zájmy místních kmenů. Bylo obvyklé, že mocní muži měli několik manželek a udržovali si také konkubíny. Obecně bylo kvůli válčení méně mužů, a bylo obvyklé, že si sestry půjčovaly jednoho schopného sedláka. Dohromady tak tvořili jednu velkou rodinu, kde se o děti staralo více žen.
S postupným rozvojem křesťanství se Evropou začal šířit požadavek na monogamii
Už ve 12. století byla nevěra těžký hřích. Zatímco světská společnost znala jen nevěru ženskou, křesťanská církev začala upozorňovat i na tu mužskou. Tomáš Akvinský popisuje křesťanské pojetí sexuální morálky následovně: „Pohlavní styk je povolen pouze za splnění tří podmínek - bude-li proveden správným způsobem (vaginální souloží), se správným partnerem (manželem nebo manželkou) a za správným účelem (plozením dětí)."
Vše ostatní je podle tohoto pojetí nutné považovat za hříšné. Bylo běžné, že městský rychtář mohl v noci vstoupit do domu a kontrolovat, zda spolu spí jen manželé. Kontrola počestného spaní se však prováděla často jen "na oko", aby rychtář splnil povinnost církvi. Většinou domácnosti upozorňoval předem.
"Ve středověku neexistovala prudérnost, ani intimní konání se neodbývalo v soukromí, lidé se trápili jen tím, co je mohlo opravdu zabít, a to rozhodně nevěra nebyla. Oni si opravdu odpouštět uměli. Manželství mělo navíc především funkci ekonomickou." Vysvětluje historik a spisovatel Vlastimil Vondruška. (Zdroj: https://www.marianne.cz/clanek/vlastimil-vondruska-muz-zena-1315-vs-2015)
I tak ale existovaly různé tresty. Například do 16. století byla zvykem tzv. ulička hanby, kdy musela cizoložnice projít davem, který ji zahrnoval nadávkami a urážkami. "Tresty se různily podle toho, za jakých okolností k nevěře došlo, a podle toho, kdo z manželů se nevěry dopustil. Trestem mohla být pokuta, věznění, vyhnanství, ale i smrt. Manžel i otec nevěrné ženy měli právo zabít ji i jejího milence, pokud byli tito přistiženi při činu. Jestliže byli milenci ze spáchání nevěry pouze nařčeni a nebylo žádných svědků, kteří by to potvrdili, stačilo muži přísahat, že mezi ním a ženou k ničemu nedošlo, a tím se očistil. Veškerá odpovědnost se poté přesunula na ženu." Píše Nikol Tandlerová ve své práci. (Zdroj: https://theses.cz/id/t4qgug/00172995-822124001.pdf)
Prostitutky byly zase vyháněny z města nebo je dal rychtář vsadit do pranýře a zbičovat.
V dnešní době se nevěra řeší opět spíše za zavřenými dveřmi domácnosti.
Renesance a rozmach literatury, divadla a ostatních umění přiházela s tématikou vdané ženy - nevěrnice nebo mladé dívky tak zamilované, že ještě před svatbou svému milému daruje své panenství. Stále je však kladen důraz na věrnost manželky a její cudnost. A tresty jsou téměř totožné jako ve středověku. (Zdroj: file:///C:/Users/User/Downloads/BPTX_2016_2_11270_0_464094_0_190929.pdf)
Od 18. století se začínají objevovat myšlenky, že nevěra je porušení manželské smlouvy. Dochází k právním úpravám, kdy cizoložníci nebyli trestáni smrtí. "Za Rakouska–Uherska (zákon z roku 1852, paragraf 502) bylo cizoložství přestupkem s trestem vězení na 1 - 6 měsíců, pokud se ovšem jeho potrestání poškozený manžel domáhal. Přísnější potrestání ženy bylo v případě, když narození dítěte vedlo k pochybám o manželském původu." (Zdroj: CAPPONI, V.; NOVÁK, T. Sám sobě manželským poradcem. 1. vyd. Praha, Grada Publishing, 1995)
Církev však stále hanebné chování odsuzovala a vyhlašovala nevěru za porušení Božího přikázání a podvracení manželské harmonie. Postupně se ale situace uvolňovala až do dnešní doby, kdy hlavním důvodem může být rozšířený ateismus naší společnosti a zlepšení postavení ženy. Trest za cizoložství se tak posunul z veřejné a trestní kázně za zavřené dveře domácností.
