Na obláčku

Dlouhých dvanáct let jsem žila ve spokojeném manželství, kde vládla láska, respekt, porozumění, vášeň, finanční stabilita, stejné zájmy i smysl pro humor. Byli jsme jako rodinka z katalogu na dokonalost a sehraný tým, který jen tak někdo neporazí. Jako rána z čistého nebe přišla manželova výpověď v práci. I když jsme se dlouho ujišťovali, že máme sílu takovou situaci ustát bez úhony, bylo to stále těžší. Se svým vzděláním si našel nové zaměstnání téměř okamžitě, ale jako nováček neměl nárok na místo v horních patrech, ale musel se znovu prodrat nahoru. To s manželovým zápalem nebyl problém, ale podstatně se zhoršila naše finanční situace.

Rána pro rozpočet

S mateřskou jsem moc kouzel nevymyslela, ale omezila jsem návštěvy kaváren, místo kupovaných zákusků jsem se pustila do pečení a děti se musely více podělit. Manžel byl důslednější a vše zapisoval do podrobných tabulek. Musela jsem mu odevzdávat každou účtenku a on rozepisoval, co bylo skutečně potřeba, kolik jsme ušetřili, kde bylo zboží levnější. Kolikrát jsem dostala za uši za to, že jsem nepročetla akční letáky lépe a na plenkách promarnila minimálně 40 Kč. Občas mi cukaly koutky, ale chápala jsem ho. Z pozice živitele rodiny se bál zklamání a nechtěl podcenit ošemetnou situaci.

Zpátky ke hvězdám

Po čase si celá rodinka zvykla na nižší životní standard, i když díky úporné snaze mít dohled nad každou korunou nebyl rozdíl příliš znatelný. Manžel se v práci dral nahoru a začínal vidět lepší zítřky. Já ne. Všímala jsem si detailů, které mě značně znepokojovaly. Pohádali jsme se, protože jsem sbalila děti a vyjela za mými rodiči na návštěvu. Zdrojem sporu byl projetý benzín. Vystrčil růžky, když jsem pospíchala a místo v posilovně se osprchovala až doma a zbytečně tak zvýšila spotřebu vody. Výčitky jsem měla na talíři téměř denně. Za plesnivý květák, nové prádlo i balík poslaný bez zákaznické karty. K jeho smůle nejsem z těch žen, které by seděly v koutě a zpytovaly svědomí. Stačil jeden rychlý telefonát známé účetní z jeho firmy, ověření příjmů a následná důrazná debata. Muž záhy zkrotnul.

Pokračování

Myslela jsem, že se tím problém vyřešil, ale ne. Stále si zapisuje všechny nákupy, vyžaduje informace o tom, kam a kdy se chystám, jakou zvolím dopravu, jestli využívám slevové kupony i koho budu volit. Poslední kapkou pro mě bylo, když jsem si doma připravila volební lístek do obálky a za plentou zjistila, že je tam podstrčený manželův favorit. Hádky jsou od té doby na denním pořádku. Je pravda, že on si nevyskakuje a také žije jako poustevník, ale já o takový život nestojím. Za pár měsíců se vracím zpátky do práce a nehodlám otáčet každou korunu jen proto, aby měla jeho dušička pokoj. Ano, život nám umí uštědřit různé podpásovky, ale je na nás, abychom se jim postavili a bojovali s nimi. My jsme to dokázali. Kdy konečně to pochopí?