Syn chce na výběrovou školu. Podle mě na to nemá.

Ať jde - je to jeho rozhodnutí.

MUDr. Zuzana Krausová
MUDr. Zuzana KrausováPsychiatrička s dlouholetou klinickou praxí, která má psychologii tak trochu za své hobby. Je jí padesát let, má tři děti od dvanácti do čtyřiadvaceti let, vlastní psychiatrickou praxi spolu s kamarádkou, uslintaného psa - boxera, a manžela, o němž není známo, zda doma pomáhá...

Milá Věro,

důležitá rozhodnutí bývají obtížná, protože se bojíme udělat chybu. Vaše váhání je tudíž pochopitelné.Co když necháte syna jít na střední umělecko-průmyslovou školu, třeba Hollarku a dopadne to tak, jak se obáváte - bude průměrný, nešťastný a bude mít problémy s uplatněním? Jenže může mít pravdu on a bude úspěšný a spokojený. A i kdybyste prosadila gymnázium, stejně to nemusí dopadnout dobře. Až čas ukáže, která volba byla lepší.

A to je právě problém rozhodování: výsledek není jistý a ani jedno řešení není ideální. Jak se má pak člověk správně rozhodnout? Bohužel, jistotu nemáme nikdy. Musíme prostě zvážit pro a proti a potom to rozhodnutí risknout. S vědomím, že to třeba nebude dobře.

Syn je rozhodnutý, manžel ho podporuje. Oni dva asi žádné dilema nemají. Vy váháte a nejste si jistá, zda by gymnázium bylo nebo nebylo lepší. I kdybyste si ale jistá byla, dokázala byste jít proti zbytku rodiny a dokázala byste své stanovisko prosadit? (Jaké máte v rodině slovo? Respektují vaše názory? ) Možná nakonec zjistíte, že byste stejně bojovala marný boj, že jiná varianta než Hollarka už stejně není reálná.

Syn je rozhodnutý, manžel ho podporuje. Oni dva asi žádné dilema nemají. Jen vy váháte!

Jsou situace, kdy by měl rodič v zájmu dítěte postupovat nekompromisně a zabránit mu v sebezničujícím chování. (Dítě to většinou později uzná.) Je ale tohle taková situace? Není. Syn se nechystá k žádné riskantní eskapádě, jen se řídí svým zájmem a třeba dokonce dělá dobře. Navíc tu nejde - naštěstí- o žádné nevratné rozhodnutí. Pokud by se ukázalo, že se pro výtvarnou školu nehodí, může vždycky přestoupit jinam.

Syn si tuhle školu vybral a předpoklady zřejmě má. To je přece skvělá konstelace! Nemusí se přece rovnou projevovat jako mladý génius. Jaký z něj bude výtvarník, to se stejně ukáže až po čase. Picassa, myslím, nevzali na malířskou akademii pro „nedostatek talentu". Ani pozdější profesní uplatnění nemusí být problém (reklamní výtvarnictví apod., což není špatná živnost). Pokud mu zabráníte v jeho plánech, bude vám to nejspíš mít celý život za zlé. Přesně tak to, jak píšete, cítí váš manžel vůči své matce, která mu kdysi „zatrhla umění".

Existuje také reálná možnost, že se na Hollarku nedostane. Tím se problém vyřeší sám od sebe a vy máte po starostech. Pokud se ale dostane, může samozřejmě dojít na vaše obavy, že mu to tam nepůjde. To je ovšem přijatelné riziko, které musí člověk v životě podstupovat vždy, když se o něco snaží.

Existuje také reálná možnost, že se na Hollarku nedostane. Tím se problém vyřeší sám od sebe.

Problémy by mohly nastat i tehdy, kdyby se nechal přesvědčit a šel na gymnázium. Co kdyby ho to tam nebavilo, nebo mu některé předměty nešly? Talentované dětí mívají totiž někdy na všeobecných středních školách problém: jsou-li třeba nadané na výtvarno a matematiku, nejsou často ochotné „zdržovat se" biologií, větným rozborem nebo němčinou. Na gymnáziích proto často nejlépe prosperují zodpovědní studenti bez vyhraněného zaměření. Je váš syn takový nebo je tak trochu bohém? Bude ochoten učit se čtyři roky věci, které ho nebaví? Pokud mu totiž škola nesedne, hrozí, že ji bude flákat a bude mít studijní problémy. A koho bude z toho vinit? Vás, protože to vy jste zbrzdila jeho umělecký rozlet...

Suma sumárum, na vašem místě bych nechala syna, ať to zkusí. Pokud ví, co chce, měl by tu možnost dostat. Můžete si s ním a s manželem znovu v klidu promluvit, pochybuji ale, že změní názor. Jakmile se jednou dohodnete o podání přihlášky, potlačte své eventuelní pochybnosti a povzbuzujte ho. Společně také udělejte alternativní plán (pokud se nedostane, zkusí gymnázium?). A kdyby se náhodou později vaše pochybnosti vyplnily a jemu se na škole nedařilo, pomozte mu změnit směr. Ale nepředhazujte mu to! Věta „Já jsem ti to říkala..." je zakázaná.) Doufejme ale, že ji nebudete potřebovat a že vám váš mladý umělec bude dělat radost :-).

Další články

čtenářů si právě čte tento článek