Alena byla věčně usměvavá, příliš energická, a jak se ukázalo, nebezpečně zamilovaná. Do mě. První signály přišly nevinně – drobné dárky před mým bytem, pozvání na kávu. Ale brzy se to zvrhlo. Začala číhat na chodbě, sledovat mě na procházkách, dokonce mi jednou naskočila na záda, když jsem vycházel z výtahu. Jednoho večera jsem ji našel sedět na mé rohožce, v ruce láhev vína a dvě skleničky. "Františku, připravila jsem nám romantický večer," oznámila s nadějí v hlase. "Aleno, tohle musí skončit," řekl jsem. "Nemám o vztah zájem. Prosím, nechte mě být." Ale místo toho, aby odešla, tak se rozesmála. "Ach, jsi tak skromný. Ale já vím, že ve skutečnosti o mě máš zájem."

S nožem v ruce

Následující dny byly jako kdybych prožíval noční můru. Nacházel jsem u dveří nejrůznější věci – od kytice růží po spodní prádlo. A jednou večer na mě čekala v přízemí s nožem v ruce. Evidentně byla opilá. "Co to děláte? Uklidněte se," zvýšil jsem hlas. Než stačila cokoli udělat, vyšel z vedlejšího bytu soused. "Co se tady děje?" Alena se lekla, otočila se a utekla. Oddechl jsem si a sousedovi poděkoval. "Je to blázen, pronásleduje mě. Omlouvám se," řekl jsem. "Nemáte zač. Spíš si dejte pozor," varoval mě.

Je to blázen

Spěchal jsem domů. Ale když jsem otevřel dveře, čekalo mě překvapení. V mém obývacím pokoji seděla Alena, v ruce měla kytaru, a zpívala: "Františku, miláčku můj, vrať se mi!" Ta ženská byla blázen. Zřejmě mi nějak v nestřeženém okamžiku vzala v předsíni náhradní klíč od bytu. Nemohl jsem uvěřit svým očím. "Aleno, tohle je šílené. Musíte odejít!" Alena se postavila. "Ale já jsem se pro tebe změnila. Naučila jsem se na kytaru, abych ti zpívala serenády." Je to magor, proběhlo mi hlavou. V tu chvíli jsem si uvědomil, že musím jednat rychle. "Aleno, poslyšte. Já... jsem gay." Její výraz se změnil na naprosté překvapení. "Cože?" "Ano, mám přítele. Je to dlouholetý kamarád z šachového klubu."
Alenin výraz se změnil od šoku k úlevě. "Ach, to mi odpovídá. Tak to jsem se mýlila. Omlouvám se, Františku." Odešla bez dalšího slova a já si oddechl. Samozřejmě, že nejsem gay, ale v tu chvíli to bylo jediné, co mě napadlo říct.

Odstěhovala se

Od té doby se můj život vrátil k normálu. Alena se asi za dva týdny po tom incidentu odstěhovala. Pokaždé, když slyším kytaru, nemohu si pomoci a musím se smát na celé kolo. Někdy si říkám, že jsem měl spíš zavolat policii nebo lékaře, vždyť ta ženská není normální, ale kdo ví, zda by se to ještě neobrátilo všechno proti mě. Život je plný překvapení a já jsem rád, že jsem se té bláznivé ženské zbavil.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.