Místo konfrontace s manželem jsem se rozhodla sledovat jeho milenku. Chtěla jsem pochopit, co ji dělá tak výjimečnou, že Jiří, můj manžel, ji zvolil místo mě. Kdo je ta žena, která mi vzala manžela?
Jednoho deštivého odpoledne jsem ji sledovala. Jmenovala se Anna a byla nádherná - dlouhé vlasy, štíhlá postava, přesto v ní bylo něco víc než jen vnější krása. Viděla jsem ji, jak pomáhá starší paní s nákupy, jak se směje s dětmi na hřišti. Nebyla jen krásná, ale také laskavá a plná energie. Vrátila jsem se domů a cítila se ještě více zrazená, ale i zvědavá. Co má ona, co já nemám?

Setkání v kavárně

Dny ubíhaly a já na ni nemohla zapomenout. Snažila jsem se porozumět, co na ni Jiří viděl. Jednoho odpoledne jsem se ocitla v kavárně, kde Anna pracovala. Sedla jsem si do kouta a pozorovala ji. Byla plná energie, usměvavá a zdvořilá ke každému zákazníkovi. "Co si dáte?" zeptala se mě, když si všimla, že jsem si ještě neobjednala.
V tu chvíli jsem se rozhodla pro pravdu. "Promiňte, že ti to takhle říkám, ale vím o vás a mém manželovi Jiřím." Anna vypadala překvapeně, ale nebránila se rozhovoru. "Omlouvám se. Nikdy nebylo mým záměrem ničit manželství. Jiří mi neřekl, že je ženatý," svěřila se mi. V tu chvíli jsem pochopila, že ani ona není vinná. Spíše to byly okolnosti a Jiřího rozhodnutí. Lucie a já jsme pak dlouho mluvily o životě, o lásce a o tom, jak snadno se může člověk ztratit ve vlastním životě.

Co se to stalo

Po tomto setkání jsem se začala dívat na svůj život jinýma očima. Uvědomila jsem si, že jsem kdysi byla jako Lucie – plná života, optimismu a radosti. Ale pod tíhou starostí, výchovy dětí a běžného života jsem se změnila. Přestala jsem se smát, přestala jsem být ženou, do které se Jiří kdysi zamiloval. A on si mě přestal všímat. Z té kavárny jsem odcházela s bolavou hlavou. Venku jsem se rozbrečela. Co jen se to se mnou a s námi stalo? V ten okamžik jsem věděla, že musím se sebou něco dělat, musím se zase začít mít ráda, musím o sebe pečovat a nalézt samu sebe. Jen tak můžu zachránit své manželství. Držte mi palce.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.