Že je jiná, si prý paradoxně uvědomila až ve chvíli, kdy se její fotky a příběh objevily na stránkách novin a časopisů. „Odmalička jsem měla nějaké problémy, ale nikdy jsem si je nepřipouštěla. Najednou se objevily i takové ohlasy jako – ty mrzáku, co se cpeš do novin a televize. Teprve v tu chvíli mě napadlo, že jsem v jejich očích jiná. Do té doby jsem si to neuvědomovala, protože rodiče mě vždycky brali jako zdravé dítě a neměla jsem žádné úlevy.“
časopis Sedm 6/2009
Maminka trpí stejnou nemocí jako Jana, nemoc Charcot-Marie-Tooth (CMT) je totiž dědičná. Člověka napadne, zda to, že přivedla Janu na svět, jí dcera někdy nevyčetla. „A proč bych to dělala? Já si jí naopak vážím, musela to být veliká odvaha, že mě vychovala tak, jak mě vychovala. V době, kdy jsem se narodila, se lidi s viditelným poškozením dávali do ústavů, protože v té ,zdravé‘ společnosti byli nežádoucí. Naši dostávali anonymy, že narušuju mravní výchovu ostatních dětí a že bych měla být ve speciální škole. Před dvaceti lety taková společnost opravdu byla. Teprve teď slyšíš to, že je potřeba integrace a lidé s mým postižením se začleňují.“
Chci do Playboye
„Spousta lidí nad tím kroutila hlavou. Nechodící modelka – co je to za blbost? A já na to - jsem přece hezká holka, tak proč bych to neprodala?“ usmívá se mladá dáma, která dostala přezdívku Janička-Berlička. A nebála se vyslovit nahlas přání, že by se chtěla objevit v Playboyi.
CMT je v jednom ohledu neskutečně záludná nemoc. Dlouho člověka nechává v naději, že se vlastně nic zvláštního neděje. Zhoršuje se s věkem. „Už jako malá holka jsem zakopávala. Protože se nemoc projevuje postupným ochabováním svalstva na končetinách, měla jsem problémy se stabilitou, byla jsem, jak říkám, takový strom ve větru, pořád jsem se kymácela. Zatímco na základní škole jsem byla ještě docela v pohodě, při přechodu ze základní na střední už jsem dostala hole a pak už přišel na řadu vozík.“
Potřebuje adrenalin
Svůj sen ale ani tehdy nezabalila a nakonec se i do toho Playboye dostala. „Sice ne na titulní stranu, ale aspoň dovnitř. Byla to další skvělá zkušenost. Čekáte, že se najednou všechno změní, že se zlepší od základů vaše komunikace s okolím, a ono to nefunguje. Řekla bych, že jsem se hodně změnila. Žiju tím, co je teď, a co bude dál, neřeším. Mimino neplánujeme. Nikdy jsem netoužila po dítěti,“ říká Jana Flechtnerová. Je něco, co by chtěla zkusit, přestože ví, že to zřejmě nepůjde? „Asi tancování,“ odpovídá bez váhání. „Že se člověk může postavit a pořádně vyblbnout. Jsem hroz ně temperamentní a tohle mi chybí. A ještě něco nezvládnu – svézt se na rychlé motorce. Jako spolujezdec by to asi šlo, ale mám ráda adrenalin, takže jen představa, jak zasednu za řidítka a rozjedu se, je úžasná.“
Kriminálku vyměnila za kosmetiku
Když dostudovala vysokou školu, myslela, že by ji mohli vzít k vysněné kriminálce. Jenže teď její vizitka visí na dveřích kosmetického salonu pár kroků od centra Kutné Hory. „Mám ráda volnost a svobodu. A navíc se potřebuju věnovat rehabilitaci. Kdybych dělala u kriminálky, nebo chodila někam na osm a půl hodiny a pak měla jít ještě cvičit, nezvládla bych to. Sem chodím dvakrát týdně, další schůzky si domlouvám individuálně podle klientek,“ vysvětluje. „Někdy přijde ženská, která je totálně bez sebevědomí. Když se spolu bavíme, najednou se začne měnit. Postupně zjistí, že je nesmysl, když se považuje za ošklivou. Že má například hezké oči, tak jí řeknu, ať je zviditelní, prodá ve svém okolí, třeba v reklamě. A ono to funguje,“ popisuje svůj přístup ke klientkám čerstvá kosmetická poradkyně.
Znáte tu uštěkanou modelku?
Upovídaná Jana se rychle dostala do hledáčku lidí připravujících pořad Uvolněte se, prosím!. Jan Kraus ji tenkrát donesl do studia v náručí. „Spousta lidí si mě od té doby pamatuje. Já se tenkrát předvedla! Hrozně jsem to s tou ukecaností přehnala. Čtrnáct dnů po vysílání jsem šla na operaci do nemocnice. Shodou okolností právě vyhrála Miss ČR Táňa Kuchařová, která je stejně jako já z Opočna. Na příjmu mě paní nepoznala a říká: ,Vy jste z Opočna? Teď tam máte tu Miss a navíc uštěkanou handicapovanou modelku. Znáte ji?‘ A já si sbalila potichu ty papíry a normálně jsem samu sebe zapřela! Ale pak se pochopitelně rozkřiklo, že jsem ta modelka od Krause. Přesto jsem díky tomu pořadu prožila jeden veliký úspěch. Poznala jsem svého přítele. Oslovil mě chlap, kterému jsem se líbila, a chtěl to tornádo poznat. Pozval mě na večeři a od té doby jsme spolu.“
Druhou operaci obrečela
Současně dostala několik vážných nabídek na focení reklam a zaujala i pár prestižních fotoagentur, po jakých vždycky toužila. Jenže v té době Janě nikdo nedokázal říct, za jak dlouho opustí nemocnici, takže vše odřekla s tím, že jakmile bude zdravá, ozve se. „Jenže když jsem se vrátila domů, měla jsem deset kilo navíc. Po operaci s druhou nohou to bylo dalších deset. Nikdy bych nevěřila, jak se člověk dokáže fyzicky během tak krátké doby změnit. Později jsem se dozvěděla, že jsem dostala léky, které jsem na svou chorobu nikdy neměla brát. Držely vodu v těle a ještě víc narušovaly svalstvo. Kdybych byla v nemocnici ještě dva roky, vypadala bych jako koule.“ Dvě operace má za sebou, další ji možná ještě čekají. „Zatím je odmítám. Nechci mít zase vidinu toho, že budu další měsíce jen ležet.“ Přiznává, že po druhém zákroku snad poprvé v životě bezmocně brečela. „Sundali mi druhou sádru a zjistila jsem, že chození nejde tak, jak jsem si představovala. Hrozně to bolelo a k tomu se přidal pocit absolutní beznaděje. Trvalo skoro čtrnáct dnů, než jsem se dostala zase do pohody.“
Co všechno si prošla?
Jako fotomodelka se objevila ve dvou desítkách magazínů převážně pro ženy. Fotila dokonce i s čerstvou sádrou na noze. Nabídla své schopnosti týmu, jenž připravoval reality show VyVolení. Vyzkoušela (k maximální spokojenosti) tandemové skákání. Ráda s přáteli sjíždí rychlou vodu. „To je adrenalin! Vždycky v peřejích dělám hrozná ramena, ale dole si docela oddechnu. Neumím totiž plavat!“ Kdysi toužila po kariéře v řadách kriminálky. Od ledna má svůj vlastní kosmetický salon. CMT je zákeřná choroba. Děti ani nepoznají, že jsou nemocné. „Naši mě odjakživa vychovávali jako zdravou holku,“ říká Jana. Jana Flechtnerová v jedné z mála chvil, kdy nemluví a nesměje se od ucha k uchu.
Tento i podobné příběhy čtenářů si můžete přečíst v časopisu
časopis Sedm