Psychologický profil agresorů na pracovišti bývá podle psychologů podobný. Násilníci jsou zpravidla starší, fyzicky zdatní manipulátoři, kteří si nezřídka sami týrání vytrpěli třeba ve škole či od rodičů a sourozenců. „Ztotožnili se s násilím jako s formou projevu a komunikace, která jim není bytostně cizí. Jejich motivace může pramenit z vědomí své vlastní psychické nedostatečnosti, nízkém stupni sebevědomí a společenské nejistoty,“ vysvětluje motivaci chování násilníků psycholog Joža Spurný.

Je zajímavé, že agresor si svou oběť nevybere hned. „Jedná tak trochu jako predátor, který si na savaně ve stádu vzhledově naprosto totožných antilop neomylně vybere slabší kus, který oddělí od skupiny a začne zpracovávat. V tomhle jednání je člověk podobně přesný a metodický. A to i tehdy, pokud jeho osobnost v běžném životě tyto rysy postrádá,“ poznamenal psycholog.

Nejvíce ohrožen rizikem stát se terčem týrání je tedy člověk, který se něčím od svého okolí liší. „Ať již proto, že jinak vypadá či mluví, anebo proto, že se chová odlišně od svého okolí. A důležitá je i osobní charakteristika šikanovaného člověka. Větší dispozice stát se obětí šikany mají lidé kvůli některým svým duševním dispozicím. Třeba ti, kdo obtížně navazují kontakty s druhými nebo trpí úzkostí,“ řekl Spurný.

Teror na pracovišti

Klasická šikana na pracovišti má svůj zákonitý postup. Začíná tím, že je oběť zahnána „do kouta“, a pak se formy teroru stupňují, až se naplní klasická rovnice pán - otrok. Od této doby lze mluvit o dokonalé šikaně. „Tento moment můžeme charakterizovat jako ztotožnění mezi agresorem a jeho obětí, což jenom prohlubuje následky, jimiž se tato situace podepíše na šikanovaném jedinci,“ konstatuje Spurný. Oběť v podobné situaci rychle ztrácí sebevědomí, snaží se chápat a omlouvat tyranovo jednání a její pracovní výsledky jdou rapidně dolů, přičemž vinu dává postižený paradoxně sám sobě. Cestu z tohoto děsivého kolotoče pak hledá v lécích a alkoholu a často bohužel pomýšlí i na dobrovolný odchod ze života.

„To je samozřejmě mezní a nejhorší řešení. Boj proti šikaně sice nelze vyhrát, ale toto patologickéjednání lze výrazně omezit. Člověk nesmí být lhostejný a aktivně vystupovat proti jevům, které šikanózní prostředí vytváří. Nebýt obětí znamená znát svou hodnotu, nevystupovat pasivně, nebát se ozvat, žádat o nápravu a pomoc,“ radí psycholog.

Obvyklé metody teroru

Způsob šikanování ovlivňuje věk a pohlaví, tvrdší formy ubližování jsou spojeny s lidmi staršími. Pro muže je typické fyzické násilí, u žen psychické týrání, jako jsou výsměch a manipulativní nesmyslné příkazy.

JAK SE BRÁNIT

  • Dejte najevo, že nebudete trpět šikanózní praktiky.
  • Vystupujte sebevědomě, reagujte věcně, nedávejte znát nejistotu.
  • Schovávejte si důkazy, ať již písemné nebo třeba SMS zprávy.
  • Veďte si „mobbingový“ deník. I zdánlivé maličkosti pomohou doložit vážnost situace.
  • Informujte svého nadřízeného nebo své kolegy. Komunikujte o svých problémech.
  • Když problémy přestoupí únosnou mez, kontaktujte psychologa. Ten vám pomůže zvolit účinnou terapii a obrannou strategii.

SLOVNÍK ŠIKANY

V češtině pomalu zdomácněly termíny jako BOSSING (šikanování ze strany nadřízených) a MOBBING (teror ze strany kolegů). Hitem posledních dnů je KYBERŠIKANA. Jde o zneužití moderní technologie, třeba mobilních telefonů, k nahrávání kolegů v ponižujících situacích a jejich další šíření, např. po internetu.

Profil typického agresora

NEURVALEC: spíše mladší, fyzicky silný, má problémy ve vztahu k autoritám a nevyrovnaný osobní život. Teror z jeho strany je brutální, přímý.

ELEGÁN: zpravidla středního věku, sebestředný, inteligentní. Ubližuje sofistikovaně, ve skrytu, beze svědků.

VTIPÁLEK: mladší, s přehnanou sebedůvěrou. Násilím proti druhým a šikanou se baví a svou „zábavou“ se netají.

Týráním je nejvíc ohrožen člověk, který se od svého okolí něčím liší.

OBĚTI ŠIKANY

Vyštvaná učitelka Marie K. (59) učila na druhém stupni základní školy ve středních Čechách takřka třicet let. V kabinetu jako veteránka nakonec zůstala nejstarší a narážkami na její věk a posměchem také začalo týrání ze strany kolegů. K tomu se postupně přidaly problémy se zvládáním žáků. Výsledkem soustavného šikanování se nakonec stala dlouhodobá pracovní neschopnost s diagnózou fobická neuróza. Kantorka se už do školy nevrátila a nastoupila do předčasného důchodu.

Nová vedoucí Práce na úřadě se Miroslavě R. (48) změnila v peklo poté, co na post vedoucí odboru nastoupila nová zaměstnankyně. Úsměšky a ústrky začalo brzy střídat ponižování na poradách a zadávání úkolů, jež se ukázaly jako naprosto zbytečné. Po necelém roce týraná žena začala brát léky na uklidnění. To během několika měsíců přerostlo v závislost, z níž se dodnes léčí.

Zůstal venkovanem Libor L. (28) nastoupil do velké pražské reklamní agentury, ale od začátku ho kolegové „nebrali“. Zůstal pro ně venkovanem, od posměchu postupně došlo na poškozování jeho osobních věcí i sabotování pracovních úkolů. Po půldruhém roce skončil na lehátku u psychoterapeuta. Poté změnil zaměstnání. Obětí šikany se už nestal.

Autor: Jan Bohata