Podle pravidel
Sharon se vdávala hodně mladá. Tak to bývalo ve farmářském kraji na venkově v hrabství Yorkshire zvykem. „Nebylo mi ještě ani osmnáct let, o skutečném životě jsem neměla ponětí. Seděla jsem na obláčku a moc jsem toužila věřit, že manžel je vytouženým rytířem z pohádek, v jehož objetí se ponesu životem,“ vzpomíná dnes Sharon. Z růžového snu se ale velmi záhy probudila. Manžel Nigel zkrachoval, neuspěl jako farmář ani jako obchodník s chemickými hnojivy. Zklamal v roli partnera a otce dcery Claire.
Mindráky a životní debakly zaléval stále větštím množstvím whisky, kocovinu míval zlou, v záchvatech hněvu neváhal ženu a dceru uhodit. Sharon osmnáct let trpěla, ale k ničemu to nebylo. Rozvod nebyl vysvobozením. Bylo jí 36 let, byla psychicky na dně a zklamaná z běsů, které si prožila. Cítila se vyčerpaná a odepsaná.
„Dlouhá léta jsem žila s pocitem, že jsem nehodná lásky. Motala jsem se mezi obchodem, kde jsem pracovala za kasou, a domovem. Tam jsem zůstala sama, protože dcera se odstěhovala za svým přítelem. Nakonec jsem se přistihla při myšlenkách najít úlevu v lécích nebo alkoholu. Naštěstí jsem odolala."
Láska
Její život však nabral nečekané obrátky. Na dovolené v Řecku potkala o 30 let mladšího Kevina Durdena. Slovo dalo slovo a oba se od sebe do konce pobytu nehnuli. Z letmého setkání se stala bouřlivá láska.
Ze začátku museli bojovat a vysvětlovat, že nejsou syn s matkou. Claire (dcera Sharon) nebyla nadšená, ale nakonec se s věkovým rozdílem smířila. „Představa o devět let mladšího otčíma mne nejdřív hrozně rozesmála. Jenže pak jsem viděla, jak máma omládla, je plná energie a plánů do budoucna, a řekla jsem si, že si po všem, čím prošla, hezký život zaslouží. A věk je jen kosmetická stránka věci."
Pár odjel zpátky do Řecka. Chtěli se vzít na místě, kde se poprvé potkali.
