Od počátku našeho seznámení na internetové seznamce byl inteligentní, vtipný, se smyslem pro humor a neuvěřitelně empatický. Naše konverzace byly plné smíchu, hlubokých myšlenek a sdílení osobních příběhů. Když Igor navrhl osobní setkání, byla jsem nadšená a současně nervózní. Až dosud jsme si na seznamce pouze psali a poslali si jen pár fotografií.

První setkání

Den setkání byl jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že mé srdce bilo o něco rychleji. Oblékla jsem si svou oblíbenou modrou halenku a vydala se na místo, kde jsme se měli potkat. Byla jsem plná očekávání, jak bude Igor vypadat, jaké bude mít oči, jak se bude smát...

Stála jsem před kavárnou, když se konečně objevil. Avšak místo vysokého, štíhlého muže, kterého jsem si představovala, stál přede mnou muž nižší postavy, s korpulentnější postavou a zjevně starší, než byl na fotografiích. Zaskočila mě to, ale rozhodla jsem se, že nebudu posuzovat podle vzhledu.
"Igore?" zeptala jsem se nejistě.

"Ano, jsem to já. Omlouvám se, jestli jsem tě zklamal. Fotografie byly trochu starší," řekl s nesmělým úsměvem. Sedli jsme si dovnitř a začali jsme si povídat. Bylo to divné, ale jakmile začal mluvit, znovu jsem poznala toho člověka, s nímž jsem si tak dlouho psala. Jeho osobnost, jeho smysl pro humor, vše bylo přesně tak, jak jsem znala z našeho virtuálního přátelství. Během rozhovoru jsem se snažila překonat svůj počáteční šok a soustředit se na člověka sedícího přede mnou. Postupně jsem pochopila, že Igor je opravdu někdo, s kým bych mohla sdílet svůj život, bez ohledu na jeho vzhled.

Tajemství prozrazeno

Když se večer chýlil ke konci, Igor se najednou zarazil a řekl: "Rád bych ti řekl, že fotografie nebyly jediná věc, ve které jsem nebyl úplně upřímný." Mé srdce se zastavilo. "Co tím myslíš?" zeptala jsem se a cítila mrazení na zádech. Igor se zhluboka nadechl a pokračoval: "Jmenuji se vlastně Marek. Igor byl můj bratr, který zemřel před dvěma lety. Používal jsem jeho profil a fotografie, protože jsem se bál, že jako Marek už nikdy nenajdu lásku." Byla jsem v šoku. Představa, že člověk, se kterým jsem sdílela tolik osobních věcí, nebyl tím, kým tvrdil, že je, mě naplnila zároveň zklamáním i soucitem. "Myslím, že bych měla jít," řekla jsem tiše. Ačkoliv mi ho bylo vlastně líto, byla jsem zrazena.

Důvěra a upřímnost

Když jsem odcházela, Marek na mě zíral s očima plnými omluvy. V tu chvíli jsem pochopila, že láska je něco víc než jen slova na obrazovce a fotografie. Je to o důvěře a upřímnosti. Domů jsem šla pomalu a přemýšlela nad tím, jak snadno můžeme být oklamáni, ale také jak snadno můžeme oklamat sami sebe. V srdci jsem Markovi přála, aby našel mír a štěstí, ale věděla jsem, že naše cesty se již znovu nepotkají.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.