Původ nebyl klíčový ani tak z hlediska urozenosti, ale kvůli zdraví. „Mnoho jest nemocí, které dědí se z rodičů na dítky a dítky dítek," upozorňuje autor knihy z roku 1920 Žena, její krása a život pohlavní. Zároveň varuje před dalším nebezpečím dědičných chorob: „Někdy ušetří jedno pokolení, ale hned při druhém vystupuje znova. Okolnost, že dědeček a babička podlehli nemoci podobné, otec a matka jí však ušetřeni byli, nemluví tedy nijak ve prospěch kandidáta ženitby."
Pokud tehdy někdo věděl, že je nositelem dědičné choroby, měl být svědomitý a neměl vůbec vstupovat do manželství. Alespoň k tomu nabádala kniha: „Kdo tedy ví, že jeho přímí předkové trpěli podobným neduhem, zanech ženění, nedostalo-li se ti plného ujištění zkušeného lékaře, že ani pro tebe, ani pro tvé potomky není nutno se obávati návratu dotyčného rodinného neštěstí."
Autor knihy také hned připojil seznam nebezpečných chorob, které se dle tehdejšího názoru dědily a jejichž nositelé se měli vyvarovat sňatku. Patřila tam tuberkulóza, syfilis, rakovina, šílenství a nervové choroby. Dnes víme, že většina těchto onemocnění dědičná není.
