Hana (54): Šestou svatbu mi nepřála matrikářka ani děti, já se ale musela vdávat

Svatba
Svatba

Manželství z lásky není nutnost. Existují i svazky pro peníze, prestiž nebo z vypočítavosti. Jak jinak by se mělo hledět na ženu, která řekla "ano" už šestkrát?

U oltáře si slibujete věčnou lásku. Nezapomeňte oslavit výročí. Nahlédněte do galerie a udělejte si v termínech pořádek!

Jedna svatba stačí?

Nevím, proč mám nutkavou potřebu vypisovat se ze svých chmur, když za pár měsíců spadnu do stejného kolotoče znovu. Nemám problémy s dětmi, s prací, nadváhou. Trpím neschopností být sama. Zoufale toužím po mužském objetí, pochopení, zábavě, dotyku, sdílení. Hledám ale lásku? Ne. Nebývám zamilovaná. Potřebuji znovu a znovu zažívat pocit, že to všechno můžu mít, ale jakmile toho dosáhnu, všechno vyčpí a muž pro mě ztrácí hodnotu. Vedlo to jen k tomu, že jsem šestkrát rozvedená, emočně vyčerpaná a lidem pro smích.

Zakopaný pes

Poprvé jsem se vdávala už v 19 letech a bylo to jediné manželství, které začalo láskou. Po třech letech nás ale rozdělila tragická nehoda, když si při práci na stavbě nedal pozor a zabil ho elektrický proud. Během vteřiny se mi zhroutil svět. Věřila jsem "šťastně až do smrti", ale nemohla jsem uvěřit, že závěrečné titulky našeho příběhu přišly tak moc brzy. A tam dost možná zakořenila potřeba blízkosti. Na svého prvního muže jsem nikdy nezapomněla a budu ho nosit v srdci do konce života. Nehledám muže pro pomoc, pro peníze ani pro dědictví. Možná jsem zakonzervovaná v době, kdy se single život považoval za ostudu, možná jsem po třiceti letech nepřekonala manželův odchod. Smutné je, že mě neodsuzují jen děti, které už se s dalšími muži nechtějí seznamovat, ale i moji přátelé a lidé ve městě. Jsem označovaná za zlatokopku a svraštělou poběhlici, když si ani na stará kolena nedám pokoj a chlapy střídám jako ponožky. Kéž by se někdo z nich pokusil nahlédnout mi do duše a pochopit. Soud je ale rychlejší a o dost snazší.

Klesající očekávání

I po padesátce se kolem mě muži točí. V jejich blízkosti se proměňuji z hromádky neštěstí v sebevědomou ženu v letech, která si jde za svým a neohlíží se. Jakmile mi někdo utkví v hledáčku, neunikne. Zatnu drápy a ženu se za ním, dokud ho nelapím. Druhé manželství pro mě bylo nejtěžší. Brali jsme se po pár měsících známosti a o půl roku později následoval rozvod. Byla jsem otřesená ze smrti své životní lásky a vyděsilo mě, že jsem vstoupila do svazku, který postrádal lásku. Potřetí jsem se vdávala s mnohem větší skepsí a její míra se s každým novým vztahem zvětšovala.

Jak přežít?

Když jsem se v krémovém kostýmku vdávala minulý rok na radnici pošesté, matrikářka na mě koukala s neskrývaným odporem. Ani pro mě ten den nebyl zrovna šťastný. Ráno jsem stihla hádku s dětmi, které mi důrazně vysvětlily, jak moc se za mé chování stydí. Nevím, jestli jsou lidé kolem mě vůbec schopní pochopit, co se ve mně děje. Standovi je 66 let a šance, že mě přežije, je minimální. Zřejmě tak nejsem u konce a moje tour po obřadních síních bude pokračovat. I když mi muži nabízeli dědictví i nemovitosti, nikdy jsem si nic nevzala. Dokonce jsem vždy trvala na předmanželské smlouvě, abych ze sebe neměla špatné svědomí, že jsem ulovila chlapa jen pro vlastní prospěch a přilepšení.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky