Fred a Rosemary West
Britský pár sériových vrahů. Společně sprovodili ze světa devět osob ženského pohlaví. Motiv vražd byl převážně sexuální. Fredu a Rosemary sloužily oběti jako sexuální hračky, které krutě mučili a znásilňovali. Sexuální motiv brutálních vražd u Freda převládal možná tím, že sám byl od dítěte svým otcem znásilňován. O panictví přišel se svou matkou. Vyhledával pohlavní styk se zvířaty. Zoofilie nebyla v jejich rodině nijak výjimečná, do těchto praktik jej zasvětil jeho otec. Rodinné prostředí výrazně Freda deformovaly, stejně tak, jako Rosemary. Oba rodiče Rosemary Pauline Letts trpěli psychickými potíži a depresemi.
Otec Rosemary často brutálně bil její matku a malá Rosemary tomu přihlížela. Chtěla pro svého otce udělat vše, aby jeho paranoidní a schizofrenní výstupy tlumila. Z jejich vztahu se postupně vyvinul vztah ryze sexuální. Otci se zcela podvolila. V 15 letech se seznámila s o dvanáct let starším Fredem. Brzy dala život jejich prvnímu dítěti – dceři Heather Ann. Rodičovství nebylo pro Rosemary přirozené, byla v mnoha ohledech dětinská, na děti žárlila a vyhledávala konflikty.
První vražda se stala v roce 1971. Obětí byla Fredova nevlastní dcera Charmaine. Další záhadně zmizelou byla Rena, matka Charmaine. Mezi další oběť patřila i jejich nebohá dcera Heather, která po celý život musela snášet sexuální zneužívání a fyzické týrání obou rodičů. Když 24. února 1994 obklíčili policejní auta dům, ve kterém bydleli, začaly vyplouvat na povrch všechny ohavnosti, kterých se za ta léta dopustili. Než byl Fred West postaven před soud, stihl se 1. ledna 1995 ve své cele oběsit. Díky jeho sebevraždě, byla celá řada obvinění vztažena proti Rose. V říjnu, se Rosemary West ocitla před soudem. Byla obžalována z deseti vražd. Všechna obvinění popřela. Byla odsouzena k deseti doživotním trestům odnětí svobody.
Paul Bernardo a Karla Homolka
Kanadská dcera českého emigranta Karla, se narodila jako nejstarší ze tří dcer. V říjnu 1987 odjela do Toronta, tam potkala pohledného Paula, do kterého se okamžitě bezhlavě zamilovala. Paul byl sexuálně vyšinutý, provozoval nejrůznější sexuální praktiky, nad ženami měl vždy nadvládu a v posteli je ponižoval. V době, kdy byl už zasnoubený s Karlou, napadl a znásilnil jedenáct dívek. Toužil po sexuálním styku s nejmladší sestrou Karly. Vzrušoval ho fakt, že je Tammy ještě panna. Znásilnění skončilo tragicky a Tammy se udusila zvratky.
Paul toužil po dalším zabíjení, neboť bezmocnost a utrpení v něm vyvolávaly nepopsatelný výbuch rozkoše a vzrušení. Karla byla odsouzená k dvanácti letům vězení pro „vynucenou spoluúčast“ na znásilňování, mučení, únosech, dvou vraždách a jednom úmrtí, soudem připisovaných hlavně jejímu manželovi. Paul byl odsouzený na doživotí bez možnosti propuštění.
Charles Starkweather a Caril Ann Fugate
Charles se seznámil se čtrnáctiletou Caril v roce 1956. Dívenka ho okouzlila, odešel kvůli ní ze školy a začal pracovat ve skladišti nedaleko její školy, aby se mohli vídat každý den. V listopadu 1957 zastřelil pracovníka benzínové pumpy, byla to jeho první oběť. Rodiče Caril jejich vztah neschvalovali, po jedné z hádek 21. ledna 1958 je Charles oba zastřelil. Caril přiložila taktéž ruku k dílu a ubodala svou dvouletou sestru Betty Jean. Těla ukryli různě za domem. Když konečně přišla policie na to, co udělali, byli již oba pryč. Charles Starkweather se přiznal ke všem jedenácti vraždám a byl odsouzen k trestu smrti. Poprava se konala 25. června 1959 na elektrickém křesle. Caril se stala nejmladší ženou v historii Spojených států, která byla odsouzena za vraždu prvního stupně k doživotí. V roce 1976 byla předčasně propuštěna.
Gwendolyn Graham a Catherine May Wood
Lesbický pár sériových vražedkyň odsouzen za vraždu pěti starších žen. Své činy spáchaly v 80. letech v pečovatelském domě, kde pracovaly jako ošetřovatelky. Jejich sexuální praktiky také nebyly zcela běžné, při sexu se rády škrtily. Zalíbení ve rdoušení pokračovalo a v lednu 1987 zavraždily pacientku s Alzheimerovou chorobou. Její smrt nebyla vzhledem ke zdravotnímu stavu oběti ničím výjimečná, proto se smrt dále nevyšetřovala. Během několika dalších měsíců (leden–únor 1987), zavraždily další čtyři oběti. Pár se rozešel a Gwendolyn začala chodit s další ošetřovatelkou. Vyšetřování vražd začalo v roce 1988 na popud bývalého manžela Catherine, kterému se s vraždami svěřila. Gwendolyn byla shledána vinnou 3. listopadu 1989 a za pětinásobnou vraždu byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody. Catherine byla odsouzena k 20 letům odnětí svobody s podmínečným propuštěním. Nyní je v nápravném institutu Tallahassee na Floridě a propuštěna by měla být v červnu 2021.
Gerald a Charlene Gallego
Dalším párem sexuálně zvrhlých deviantů byli Gerald a Charelene Gallego. Dominantní Gerald zcela ovládal sexuálně submisivní Charlene, která mu splnila jeho sen sexuální otrokyně. Gerald svou kariéru kriminálníka a násilníka započal již ve třinácti letech, kdy poprvé sexuálně zneužil šestiletou dívku. Charlene byla v dětství plachá, později propadla drogám a alkoholu. Když se seznámila s Geraldem, měla za sebou dva sňatky. Gerald byl ženatý celkem sedmkrát. Na kontě mají deset obětí, které před jejich smrtí sexuálně zneužívali. Oběťmi byly zejména mladé nezletilé dívky. Jejich brutální běsnění se odehrávalo od roku 1978 a skončilo poslední vraždou v roce 1980. Unesli mladý pár z parkoviště, ženu znásilnili a muže zastřelili. Svědkem únosu mladého páru byl přítel onoho mladého páru, který SPZ auta nahlásil policii. Charlene byla odsouzena na 16 let a osm měsíců, Gerald byl odsouzen k trestu smrti. Dříve, než se elektrického křesla dočkal, podlehl v roce 2002 rakovině.
Henry Lee Lucas a Ottis Toole
Než se jejich vzájemné cesty propojily, oba už měli na kontě slušnou kriminální činnost. Henry Lee byl označen za nejproduktivnějšího sériového vraha. Počet obětí čítá nejméně 11 vražd, ale celkově se doznal k více než 600. Za vraždy dostal trest smrti, který byl později změněn na doživotí. Byl diagnostikován jako psychopat. Ottis Toole byl rovněž americký sériový vrah, byl odsouzen trestem smrti za šest obětí, které mu byly prokázány. Ve skutečnosti jich bylo daleko více. Trest byl později změněn na doživotí. Toole měl několik dalších úchylek, vzrušoval ho oheň, byl sériovým žhářem. Trpěl lehkou mentální retardací a epilepsií, během soudního procesu mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie. V roce 1976 se s Henrym Lucasem seznámil v jídelně pro chudé a z dvojice se stal milenecký pár. Vraždili výhradně bez plánu. Jejich oběti byly v naprosté většině stopaři a řidiči, vraždili a jejich těla zohavovali, v některých případech i posmrtně znásilnili. Toole pak dokonce obětem odřezával ruce a části stehen, jež si následně opékal nad ohněm a požíval. Toole zemřel v roce 1996 na cirhózu jater ve své cele.
Ian Brady a Myra Hindley
Ian a Myra byli v Británii známí jako „vrahové z močálů“. Dali se dohromady v roce 1960 a oba dva byli sympatizanti Adolfa Hitlera. Společně zavraždili v 60. letech minimálně pět dětí, jejich těla ukrývali v mělkých hrobech u močálu Saddleworth. Některé jejich oběti nesly známky sexuálního zneužití. Zločiny vyšly najevo v roce 1965. Oba byli odsouzeni na doživotí. Brady byl v roce 1985 diagnostikován jako psychopat a přesunut na uzavřené psychiatrické oddělení nemocnice v Ashworthu. kde strávil 32 let. Myra zemřela ve vězení v roce 2002 na zápal plic.
Michael Bear Carson a Suzan Carson
Američtí sérioví vrazi odsouzeni nejméně za tři vraždy. Pár se dal dohromady krátce po rozvodu Michaela (Jamese Clifford Carson), kdy si jeho první žena všimla změn chování a z manželství odešla i s dcerou Jennifer. Společně se Suzan experimentovali s drogami, halucinogeny a propadali mystice.
V roce 1981 zabili třinácti bodnými ranami svou sousedku, o které si mysleli, že je čarodějnice. Následovaly další vraždy. Policie po jejich zadržení našla seznam lidí, které chtěli zavraždit a očistit tak svět od čarodějnictví. Oba dostali doživotí a stále si svůj trest odpykávají.
Ray a Faye Copeland
Je nejstarší dvojicí odsouzenou k tresu smrti za pětinásobnou vraždu (v 69 a 76 letech). Jejich obětmi byli prodejci dobytka na farmě v Mooresville v Missouri, se kterými se nechtěl Ray dělit o zisk. Ray byl popraven v roce 1993. Trest Faye byl zmírněn na doživotí. Zemřela ve vězení v roce 2003.
