Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Se synem mlátí puberta

Počkejte, až to přejde

 

Milá Pavlíno, skutečně to vypadá, jako by váš syn proti vám něco měl. Ale já myslím, že je to normální. Nebo aspoň neznám nikoho, komu v období dospívání na svých rodičích nevadilo úplně všechno. Ještě mám v živé paměti, jak strašně mi byl protivný životní styl mých rodičů: povinné víkendy na vesnici, odpolední kávičky u rodinných známých, nedělní večery trávené s Dietlovými seriály, dovolené pod stanem, rabovací zájezdy do Drážďan... Tohle všechno jsem nesnášel tak strašně, že jsem měl chuť rodiče za všechny jejich životní konstanty nějak ztrestat. Jenže jak? Inu - totálním ignorováním jejich tužeb a přání a častými útěky kamkoli, jen když to bude daleko od nich.

Namítáte, že se považujete za celkem moderní a osvícenou? Ale jděte! Death metalu nefandíte, ohulený přehrávač vás vytáčí, nechápete, proč synek chodí oblékaný tak, jak chodí, takže pro něj nemůžete být in...
Ani jste nemusela udělat žádnou velkou výchovnou chybu, někdy stačí maličkost - třeba být v očích syna tak trochu staromódní. Namítáte, že se považujete za celkem moderní a osvícenou? Ale jděte! Death metalu nefandíte, ohulený přehrávač vás vytáčí, nechápete, proč synek chodí oblékaný tak, jak chodí, takže pro něj nemůžete být in... Je zvláštní, že téměř všichni rodiče počítají s tím, že budou mít se svými dospívajícími dětmi problémy, ale když ty problémy pak skutečně nastanou, jsou zaskočeni. Na některé věci prostě člověk nemůže být nikdy připraven. A často je nejlepší prostě nedělat nic a čekat, až se věci zase vrátí do starých kolejí.

Před časem mi vyprávěl frontman jedné známé hudební skupiny o svém dospívání. Od dětství mu rodiče dávali za vzor mladší sestru, která podle nich byla hodnější, učenlivější, přičinlivější, pilnější a snad i chytřejší. V šestnácti letech se kluk dal k pankáčům, což byla hlavně pro jeho matku strašná rána - pohybovala se ve vědeckých kruzích a mít doma individuum, které si vyčesává vlasy a chrastí řetězy, pro ni bylo zhmotnění zlého snu. Na milost ho vzala, teprve když se takřka po měsíčním flámu vrátil domů s kurdějemi. S jeho pankáčstvím se jakž takž smířila, vždyť přece měla ještě jedno, hodnější dítě, které bude jistě sekat latinu. Jenže v den svých patnáctých narozenin přišla způsobná dcerka domů s vyčesaným čírem a s obojkem s pyramidkami a oznámila, že odchází mezi své kamarády do kanálů. Její flám trval víc než rok. Zklamaná a znechucená matka se zavřela do pracovny a začala psát dílem jedovatou a dílem ufňukanou knihu o svých nepodařených dětech. Píše ji prý dodnes a je tím tak zaujatá, že si ani nestačila všimnout, že z jejích potomků zatím vyrostli schopní lidé, kteří se umějí postarat o sebe a své rodiny i rodiče.

Co z toho příběhu vyplývá? Nejméně dvě věci. Zaprvé - ani sebeděsivěji se tvářící forma revolty nemusí být nic fatálního. A zadruhé - je dobré mít na paměti, že jednou se věci urovnají, a snažit se tu chvíli nepropást.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky