Stará škola

Nejsem včerejší, abych snila o pohádce a "žili spolu šťastně až do smrti". Při dnešní míře rozvodovosti je to spíš jen trapné klišé, než upřímně myšlená pravda. My jsme se ale brali před pětadvaceti lety, kdy měl sňatek své kouzlo. Dlouhé roky jsem se utěšovala, že naše manželství stojí na pevnějších základech a síla doby ho nesemele. Po dvou dětech a mnoha kotrmelcích se vášeň dávno vytratila, ale stále jsme se dokázali rozesmát, podržet a respektovat. Netušila jsem, jak moc se mýlím, když jsem náš vztah díky tomu považovala za stabilní.

Porada a jasný plán

Poslední půlrok se změnil. Stále více času trávil o samotě, v dílně nebo na procházkách se psem. Jako by nad něčím přemýšlel a hledal klid, aby došel k řešení. Nechodila jsem kolem horké kaše a na rovinu se zeptala, jestli se do našeho vztahu nenápadně vmísil někdo další. "Máš poměr?" Udělala jsem školáckou chybu a na moment nepočítala s kladnou odpovědí. O to víc mě jeho upřímnost zdrtila. "Mám, zítra si nad to sedneme."

Nemohla jsem spát a žaludek se mi svíral z nejistoty. Nalhávala jsem si, že se mi za zálety chce omluvit a sypat si popel na hlavu. Skutečnost ale byla mnohem krutější. Bez slitování na mě chrlil, co všechno je třeba zařídit, rozdělit a obeznámit. Měl připravený jasný plán, jak se z manželství se mnou vymanit a utíkat za tou svou novou holubičkou. Bylo mi zle, ale cítila jsem z něj touhu vyřešit krach vztahu s chladnou hlavou, a tak jsem nepodléhala panice ani vzteku.

Rozum v hrsti

Předal mi několik papírů a odešel. "Nespěchám na to," prohodil mezi dveřmi a zaplul do dílny. Začetla jsem se. Musela jsem uznat, že mu patří všechna čest za to, jak se k situaci postavil. Nestál o majetkové spory, zajistil děti a svou životní pojistku rozdělil mezi ně, nechal si auto, mně spadl do klína dům. Ještě ten večer jsem podepsala, nebylo o čem se dohadovat. Ve skrytu duše jsem na něj byla pyšná a rána z nevěry byla hned o něco méně živá.

Extra pro tebe

O týden později už stál mezi dveřmi a vyměňovali jsme si žoviálnosti, abychom se rozloučili důstojně. Mně by stačilo upřímné "ahoj", ale on měl pro mě připravenou sladkou tečku. Předal mi obálku a v hlavě se mi vyrojilo na tisíc možností, co by to mohlo být. Byl to seznam mužů z jeho okolí, z práce, z hospody, z nohejbalového klubu a v neposlední řadě seznamek, kteří by pro mě mohli být dobří.

Obličej se mi zkřivil do grimasy plné skrývané nenávisti. V ten moment naše manželství nadobro skončilo a vzalo s sebou do hrobu i možné pozdější návraty a prosby o odpuštění. Myslela jsem si, že už mi nemůže být hůř, ale on uměl nastavenou laťku vždycky přeskočit.

V galerii najdete několik způsobů, jak zachránit skomírající vztah!