S manželovou milenkou jsem se seznámila v porodnici

S manželovou milenkou jsem se sešla v porodnici

Mám dvě děti, ale to druhé jsem si vyvzdorovala. Manžel ho nechtěl a přesvědčoval mě, abych šla na potrat. Až v porodnici jsem pochopila proč.

Andrejce nebyly ještě ani dva roky, když jsem znovu otěhotněla. Druhé dítě jsem si moc přála, ale Vladimír z té zprávy nebyl vůbec nadšený. „Uživíme sotva jedno, bydlíme u mých rodičů, a když budeš zase na mateřské, z finančních problémů se hned tak nevyhrabeme. Měla bys jít na interrupci, dokud je ještě čas.“ O přerušení těhotenství jsem ale vůbec neuvažovala. A přestože muž naléhal a dokonce mi dělal přednášky na téma rodičovská odpovědnost, jako by u početí ani nebyl, trvala jsem na svém. Druhé dítě mít budu! Vladimír už ani nedokázal skrývat své rozladění a dokonce vztek.

Nevěnoval nám pozornost

Na moje kulatící se bříško se díval s nechutí, a když jsem mu na něj chtěla přiložit ruku, aby cítil, jak miminko kope, ucukl téměř s odporem. Nepomáhal mi s nákupy, nechával mě vláčet těžké tašky do čtvrtého patra, doma nehnul prstem. Jako by snad doufal, že vlivem fyzické námahy potratím. Ani Andrejce se v té době nevěnoval a doma se zdržoval co nejméně. Nechtěla jsem si připustit, že se děje něco divného. Návaly smutku a zklamání jsem zaháněla hraním s dcerkou, snažila jsem se nepodlehnout poraženeckým náladám ze strachu, aby moje psychická rozkolísanost neovlivnila vývoj nenarozeného miminka.

Navzdory všem okolnostem se moje těhotenství vyvíjelo dobře, mateřské hormony pracovaly na plné obrátky, a tak už jsem se ani netrápila tím, že se manžel nezúčastnil úprav dětského pokojíčku, nepomáhal mi vybrat kočárek a pokud se vůbec vyskytoval doma, tvářil se, že neexistuju. Do porodnice jsem jela sama. Andrejku jsem svěřila sousedce: manžel mi totiž nebral telefon a nereagoval ani na esemesky. Porod byl rychlý, bez komplikací, a když mi miminko položili na prsa, byla jsem blahem bez sebe. Poslala jsem Vladimírovi, všem příbuzným a přátelům esemesku, že už máme Natálku. Všichni gratulovali, jen muž ne.

Umístili mě do čtyřlůžkového pokoje, ale jedna postel na svou obyvatelku teprve čekala. Dočkala se večer. Mladá maminka Eva byla po těžkém porodu vyčerpaná, ovšem šťastná. Narodil se jí čtyřkilový chlapeček Vladimír, jak se svěřila. Dodala, že skoro dva týdny přenášela a lékaři už uvažovali o císařském řezu.

Vladimír...

„To je hezké jméno,“ řekla jsem. „Jmenuje se tak můj manžel.“ Usmála se. „Můj partner, táta malého, je taky Vladimír, dala jsem mu jméno po něm.“ A táta se ráno zjevil s kyticí růží – byl to Vladimír, můj manžel. Ty kytky byly pro Evu.

Hra na schovávanou skončila. Vladimír netušil, že budeme sdílet jeden pokoj. Eva sice věděla, že je její partner ženatý a má holčičku, ovšem neměla ani ponětí o tom, že je na cestě už druhá. Sliboval jí, že se rozvede a ožení se s ní. Moje těhotenství tajil. Dokonce jí tvrdil, že se mnou už dávno nespí. Přitom jsme otěhotněly téměř současně! Krutá náhoda, co? Ani jedna z nás nedokázala zvládnout vzniklou situaci bez emocí. Já neutěšitelně plakala. Eva Vladimírovi oznámila, že svého syna už nikdy neuvidí. A zatím si stojí za svým.

Já se sice nerozvedla a stále všichni bydlíme u manželových rodičů, protože nemám s dětmi kam jít. Nestojí to však za nic, láska a důvěra jsou pryč a Vladimír navíc začal pít. Je mi jasné, že dál to takhle nepůjde, jenže si nevím rady.

Jitka

Názor odborníka - PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu, Praha 12

Už delší dobu mám pocit, jako by se s podobnými levobočky roztrhl nějaký pomyslný pytel. Ještě před pár lety by byl Jitčin příběh v poradně značnou kuriozitou, dnes je v mnoha rodinách krutou realitou. Proč zrovna teď, když i dříve jsme patřili k národům poměrně značně vztahově neposedným a svým nepříliš roztomilým způsobem nezodpovědným? Také kvalita a dostupnost antikoncepce se jistě nezhoršila, právě naopak…

Dovolím si tvrdit, že mnozí levobočci byli počati zcela záměrně a při plném vědomí jednoho, někdy dokonce obou aktérů. Nikdy v minulosti u nás nebylo tolik svobodných, bezdětných, single žijících a přitom dětí chtivých žen. Pohled na pomyslný seznamovací trh jim vhání spíše slzy do očí než roztoužený ruměnec do tváří. Těžko se divit, že se pak spokojí i s rolí milenky „kapku ženatého“ muže. Někdy v naději, že se snad záhy rozvede, jindy alespoň s představou, že se stane více či méně dobrovolně otcem.

Mám poměrně čerstvou zkušenost s klientem vysokoškolákem, který se sice doopravdy rozvádět nemínil, i milenka s tím byla nějak srovnána, ovšem jaksi mu nedošlo, že bude mít vyživovací povinnost nejen vůči dítěti, ale i jeho matce. Natož pak aby si uvědomoval, že se po letech nad jeho rakví objeví další neopomenutelný dědic.

Možná mě teď budete považovat za nemravu, přesto se domnívám, že dobré manželství může přežít nejen nevěru, ale za určitých podmínek i narození levobočka. První z nich je jasné vymezení mužovy role. Musí se postavit čelem k povinnostem, jež vyplývají ze zákona, jako jsou výživné či náklady spojené s těhotenstvím a porodem. Nezpochybnitelná jsou i dědická práva. Chce-li si udržet rodinu, musí tím však jeho role vůči nemanželskému dítěti a jeho matce končit. Snad by si nelegálního potomka mohl brávat do vlastní rodiny, jako si ho bere otec po rozvodu. To ovšem milenka zpravidla nepřipustí. Jakékoli pokusy o lidovou tvořivost při formulování jiných pravidel jsou předem odsouzeny k nezdaru.

Mohlo by vás také zajímat: Manžel neskutečně žárlí: Nesmím se ani zapovídat s prodavačkou!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Kořeňte a sex vás bude bavit!

Kořeňte a sex vás bude bavit!

Nemíváte s partnerem chuť na sex? Často se přistihnete, že si místo sexu raději čtete nebo koukáte na televizi? Pokud je tomu tak a vám to nevyhovuje…