Psycholog Petr Šmolka o rozvodech: Všechno se zachránit nedá

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Muži reagují mnohem lépe, když se na ně nehledí jako na problém, nýbrž jako na řešení, říká manželský poradce a sociální psycholog Petr Šmolka, který pomáhá párům nacházet východisko z krizí už desítky let.

V galerii se dozvíte, co přesně rozvod obnáší.

Jeden z vašich knižních titulů má název Současná rodina. Vyšel v roce 1995, to už je přes 20 let. V čem se od té doby současná rodina změnila?

Jak která! Bezesporu se zvýšil běžný věk uzavírání sňatků, později se nám rodí děti a zároveň se prodloužil průměrný věk dožití. Pro jedince je to jistě změna žádoucí, pro legislativní kutily řešící důchodové systémy naopak děsivá noční můra.

Co naopak zůstalo v manželských problémech českých rodin nadčasové?

V kontextu rozvodového jednání zůstaly nadčasové základní příčiny manželských neshod. V minulosti jimi byly, v současné době jimi jsou a v budoucnosti jistě budou hlavně dva faktory. Tím prvním je špatný výběr. Zhruba 15 % populace má charakteristiky, jimiž rozbijí jakékoli manželství (žárlivci, alkoholici, gambleři, emočně výrazně nestabilní, někdo by možná řekl – hysteričtí…). Případně jsme si zvolili někoho, s nímž nejsme kompatibilní, česky řečeno – slučitelní. Proto, že máme odlišné životní hodnoty, oba chceme dominovat, na někoho sedí spíše označení „pražská kavárna“, na jiného „vidlák se slámou z bot mu lezoucí“. Druhým důvodem je absence dovedností potřebných pro párové soužití, např. jak řešit názorové rozpory.

Co uvádějí jako nejčastější příčinu rozvodu ženy, a co muži? (A mají pravdu, nebo si hledají důvody zástupné?)

Rozvodové statistiky a skutečné příčiny rozvodů nejsou totožné entity. Pouštíme se do tzv. sporného rozvodu, pak uvádíme příčiny pro soud akceptovatelnější (alkohol, drogy, domácí násilí). Faktickou příčinou však bývá spíše frustrace některých z významných potřeb a očekávání. A v nich se muži a ženy skutečně liší. Muž očekává obdiv, není rád zatěžován starostmi, očekává bezproblémový sex a uvítá, když je doma tu a tam navařeno a uklizeno. Ženě jde více o vztah, který saturuje její komunikační a emoční potřeby. Aby muž neodmítal chvíle pohody, ono „posedět a popovídat“. Aby se zajímal o její prožívání, učil se z vlastních chyb a občas utrousil na její adresu nějakou pochvalnou poznámku. Rodina a manželství představují pro ženu významnější hodnotu než pro muže, kteří si případnou nespokojenost častěji kompenzují v profesi, případně realizací vlastních hobby, společností přátel a případně i nějakou tou externistkou pro uspokojení potřeby obdivu a sexu. I proto zhruba dvě třetiny sporných rozvodů iniciují tradičně ženy.

Muži občas mají pocit, že je žena po desítkách let soužití chce najednou změnit k obrazu svému. Je taková představa reálná?

Kdyby až po desítkách let soužití! Někteří mají ten pocit už po pár letech. V zájmu genderové korektnosti by se ale slušelo dodat, že i mnohý muž by svou partnerku rád předělal – nikoli k obrazu svému, to by si moc nepolepšil, ale k obrazu pomyslné ideální ženy (někdy až nápadně se podobající jeho matce). Takové úsilí je od počátku odsouzeno k nezdaru. Ve vlastním zájmu bychom neměli řešit, jak toho druhého předělat, ale spíše hledat odpověď na otázku „Co mohu udělat pro to, aby se mi vedle ní/něj lépe žilo, aniž by se musel/a změnit“.

Ženy si občas stěžují, že s nimi muži málo hovoří o problémech, často úzkostných, typu: Co budeme dělat, když tě za rok vyhodí z práce? Jak by na to měli muži reagovat?

Především by měli partnerku alespoň vyslechnout a její starosti nebagatelizovat. Ženám jde o pocit duševního porozumění, jehož součástí je i to, že ji muž bere vážně. K partnerské diplomacii patří i schopnost pojmout takovou hrozbu jako společného nepřítele obou. Tématem pak může být to, co můžeme my dva dělat pro to, aby taková situace vůbec nenastala, a jak jí čelit, kdybychom se jí nedokázali vyhnout. Podaří-li se nám vést rozhovor v první osobě množného čísla, může to dokonce posílit pocit vzájemnosti. Převaha „já“ a „ty“ vzájemnost spíše oslabuje.

Jak často se stává, že se muž s ženou rozvedou, ale když žijí nějaký čas odděleně a přestanou na sebe být alergičtí, vrátí se k sobě třeba kvůli vnoučatům?

Nevím, zda je taková statistika někde k dispozici, nepochybně se to alespoň občas děje. Hodně záleží na důvodech rozpadu manželství a na fázi, v níž k němu došlo. Když je důvodem nějaké situační nedorozumění, případně nevěra, je pravděpodobnost úspěšného návratu bezesporu vyšší než tam, kde jde o hrubou osobnostní patologii či o chronické vztahové problémy. Mohli bychom se pokusit o porovnání s osudy poradenských klientů, jimž je jako alternativa rozvodu nabízena tzv. strukturovaná separace. Tedy odluka v délce cca 4 až 6 měsíců, co nejvěrněji imitující eventuální porozvodový stav. Tedy respekt vůči soukromí druhého, oddělená teritoria, pokud jsou v rodině nezletilé děti, pak i úprava vztahů s nimi (kontakty a výživné). Z 10 separovaných poradenských párů se jich k sobě po čase vrací zhruba sedm až osm. Po rozvodu by jich nepochybně bylo méně – je pravděpodobné, že sama procedura rozvodu a otázky majetkoprávního vyrovnání harmonii vztahů rozhodně nepřidají.

Je rozvod vždy prohrou a zradou, nebo může být v některých obzvláště rozhádaných manželstvích kýženým vysvobozením?

Existuje i tzv. indikovaný rozvod. Je to stav, kdy je evidentní, že pokračování manželství by bylo jen další traumatizací všech zúčastněných, často včetně dětí. Rozvod v rozporu s očekáváním může doporučit i manželský a rodinný poradce. Cílem poradenské pomoci by neměla být snaha zachránit za každou cenu všechna manželství, ale spíše snaha zabránit rozvodům zbytečným. Jsou však páry, pro které nelze udělat víc, než je dovést ke kultivovanému rozvodu a k porozvodovému uspořádání, které může být mnohdy lepší alternativou než usilovná snaha udržovat „na přístrojích“ již dávno mrtvé manželství .

Petr Šmolka„V současné době jsou partneři daleko častěji konfrontováni s odhalenými nevěrami,“ říká dlouholetý manželský poradce, psycholog Petr Šmolka, autor celé řady knih o manželské problematice, a dodává: „Není to proto, že bychom se stali natolik vztahově neposednějšími, ale přibylo příležitostí, jak nás mohou indicie nevěr přepadnout. Často tomu sami napomáháme nadměrnou zvídavostí nutící nás prolustrovat partnerův mobil, elektronickou poštu a různé profily, které si při brouzdání na internetu dopřává.“ Manželství se podle něj v poslední době mnohem více polarizují podle světonázoru a politických preferencí.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky