Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Rodiče mají celý život raději moji sestru

Máte nyní svůj život a svoji rodinu.

 

Milá Petro,

myslím, že jste otevřela téma, které je tak trochu tabu. V minulosti jsem se zúčastnil několika diskusí na téma, jestli je možné - a především přirozené - aby rodiče měli některé ze svých dětí raději než jiné. Troufám si tvrdit, že tuhle otázku si položí - byť třeba s pocitem studu a nepatřičnosti - každý rodič. A ještě tvrdím, že málokdo na ni dokáže odpovědět tak jednoznačně jako ti, kterých se týká především - tedy děti. Ukřivděné dítě, v němž sílí podezření na nedostatek rodičovské lásky, v tom mívá jasno, ale většina rodičů se dobere tak trochu vyhýbavě alibistické odpovědi:

Mám rád všechny svoje děti, ale každé JINAK.

Problém je v tom slově „jinak“, které může znamenat lecos: od vyjádření prostého faktu, že každý ze sourozenců je jiný, a náklonnost se tudíž projevuje pokaždé jiným způsobem, až po výraz provinilosti za to, že „jedno ze svých dětí mám skutečně raději než to druhé a nemůžu si pomoci“. Moje známá, dětská psychiatrička, tvrdí, že obojí je možné. A v ordinaci se skutečně setkává s rodiči, kteří dříve či později natvrdo přiznají, že k jednomu ze svých dětí cítí chlad. Důvody mohou být různé, často je způsobují neřešené a leckdy netušené partnerské problémy mezi rodiči a dítě, které je „číslem dvě“, za nic nemůže, třebaže je „línější, hloupější, vzdornější nebo méně roztomilé“ než jeho sourozenec.

Ve svém dopise píšete, milá Petro, že určité neblahé signály, které nakonec vedly k podezření, že jste méně milovaná než sestra, se objevily už v dětství. Nezmiňujete se ovšem, jestli jste to už tehdy prožívala tak intenzivně jako dnes. Je možné, že spouštěcí mechanismus, který ve vás vyvolal syndrom „dítěte číslo dvě“, se objevil teprve nedávno a vzpomínky na dětství a dospívání upravil tak, aby do tohoto syndromu zapadly. Nevím, k tomuhle Vám možná spíš něco řekne kolegyně odbornice MUDr. Krausová - stačí jeden klik a jste na jejím příspěvku. Jedno ale vím: Je Vám, milá Petro, přes třicet let, máte svůj život a svoji rodinu, která Vás vyléčila z „opuštěnosti a alergie“; opřete se tedy o to, co dobrého Vás potkalo, a určitě zjistíte, že nejste méněcenná, ba naopak - že patříte mezi vítěze.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky