„Brali jsme se docela mladí. Já už jsem pár zkušeností měl, ale pro manželku jsem byl teprve druhý muž v životě. Zdálo se ale, že to není problém. Cestovali jsme, užívali si, pořídili si byt a byli spokojení,“ začíná vyprávět René svůj životní příběh, se kterým se rozhodl svěřit. Po domluvě s manželkou dokonce zůstal doma na „mateřské“ s jejich synkem, protože žena měla výhodnou a dobře placenou práci, která ji bavila. „Já jsem si zase užíval, že můžu být doma a vidím vyrůstat syna. A dobře to fungovalo. Já jsem pracoval z domova a odpočíval, když se Hanka starala o malého. Byla skvělá máma. Teda první rok a půl to fungovalo, ale pak to začalo skřípat.“

#clanek|3776096#

René si nejdříve všiml, že jeho žena mnohem častěji jezdí na služební cesty, ze kterých rozhodně nespěchá domů. „K tomu se přidaly pracovní večeře a večírky, i když na ně dříve nechodila, právě proto, aby mohla být s malým. Nejdřív jsem si myslel, že je to pro její práci opravdu důležité, ale když se třeba celý týden pořádně neukázala doma a s klukem se ani nepomazlila, začalo mi docházet, že není všechno v pořádku.“ Když na to ženu upozornil, většinou se s ním pohádala, chvíli byla doma, ale po čase začala zase utíkat do práce. „Celá tahle situace trvala vlastně až do synkových 3 let. Pak nastoupil do školky a já do práce. Nejhorší bylo, že už maminku nepotřeboval. Už se po ní neptal, nechodil ji vítat, když přišla domů, nemazlil se s ní. Prostě ji bral jako člověka, který se u nás občas objeví.“ René pořád doufal, že o nic nejde. Manželce věřil a snažil se s ní o tom mluvit a poslat ji k odborníkovi. Marně.

#clanek|3730239#

„Když nastoupil Petřík do školky, trošku se to doma zlepšilo. Hanka ho začala vyzvedávat ze školky, protože já to pracovně nestíhal. Myslím, že si sama uvědomovala, o co přichází. Jakmile jsme ho ale uložili, běžela do práce, na večeři s klientem nebo na party s holkama. Nechtěl jsem jí bránit, ale začínalo mi to vadit a opravdu jsem začal větřit jiného muže. Stále jsem ale doufal,“ říká René. Jeho příběh pak nabral docela rychlý spád. I on musel jet na služební cestu. „Normálně jsem se bál, aby se Hana dokázala o synka celé 4 dny postarat. Chtěl jsem jí tam na pomoc poslat svoji matku, ale odmítla to.“ René nakonec i přes obavy odjel, ale snažil se svou práci urychlit natolik, aby se vrátil dříve domů.

#clanek|3522674#

„Třetí den jsem měl hotovo, a tak nebylo třeba tam zůstávat. Snažil jsem se dovolat Hance, abych ji na svůj příjezd upozornil a poptal se, jak se má malej. Ale ona měla celý den telefon vypnutý.“ Renému se to nezdálo a se strachem o syna i ženu se rychle rozjel domů. „Domů jsem dorazil chvíli před půlnocí a uklidnilo mě rozsvícené světlo v obýváku.“ Dál už se Renému ani nechce vyprávět. Když vstoupil do bytu, načapal manželku s milencem přímo v obýváku. „Rozhodně nemělo cenu zapírat a ona se o to ani nepokusila. Dozvěděl jsem se, že není spokojená se svým životem, že si nic neužila, že teď je konečně šťastná a že rozhodně není připravená na to starat se o dítě.“ Druhý den opustila Hanka manžela i syna. „Sbalila si věci a odjela. Petříkovi sem tam zavolá, ale já už nedoufám, že by se k němu mohla někdy vrátit.“

Znáte podobný příběh muže, který sám vychovává své dítě?