Už od základní školy se znám s jedním klukem, který byl ve vedlejší třídě, ale chodili jsme spolu do sportovního kroužku. Vždycky jsem měla a mám i kamarádky, ale s tímhle klukem jsme si od začátku padli do oka, ale jen jako kamarádi. Začali jsme se bavit a kamarádství nám vydrželo až dodneška, kdy je nám už lehce přes třicet a máme oba svoje rodiny. Já jsem vdaná, on je ženatý, oba máme dvě děti.
Kamarádství se spolužákem nám vydrželo do dospělosti
Nikdy mezi námi nic nebylo, ani nějaký náznak. Normálně jsme se kamarádili, i když on i já jsme měli své vztahy, i když jsme pak každý se svým protějškem založili rodinu. Bydlíme ve stejném městě, takže se samozřejmě známe i s partnery a dětmi. Protože jeho manželka pracuje na směny a můj muž je podnikatel a občas musí pracovat i o víkendu, tak jsme s kamarádem a našimi dětmi občas společně vyráželi i na víkendové výlety, naše děti se vždycky na takové akce moc těšily, jsou věkově blízko a vyhrají si. My jsme se přes den vždycky věnovali dětem, přece jen je potřeba na ně ještě dohlížet, a večer jsme si dali nějakou dobrou večeři a povídali si. Mému muži to nijak nevadilo, máme pěkný vztah a věříme si. Předpokládala jsem, že u kamaráda je to stejné, protože na takovéhle výlety bez problémů vyrážel.
muž a žena kamarádi
Kamarád mě po letech zaskočil vyznáním
Ale teď naposledy, to jsme byli zrovna u nás na chatě, se mi kamarád najednou večer svěřil, že s manželkou nejsou šťastní a že už mě celý rok vnímá jinak, ne jako kamarádku. Koukala jsem docela překvapeně, protože jsem si žádné změny v jeho chování nevšimla, a on pokračoval, že si všiml, že i já na něj koukám jinak, a jestli by mě mohl políbit… To mě opravdu zaskočilo, protože já k němu nechovám žádné tajné city, nevím, co si namlouval. Samozřejmě jsem nestála o žádné líbání, takže jsem mu řekla, že já jsem v manželství spokojená, že on byl pro mě vždycky dobrý kamarád a že od našeho vztahu nic jiného nechci. Pak jsem odešla spát, pro jistotu jsem se zamkla, cítila jsem se najednou hrozně nepříjemně. Ale on se ke mně nijak nedobýval, šel asi taky spát.
Ráno jsme oba dělali, jako by se nic nestalo, ale já už se těšila, až odjedou. Kamarád to asi pochopil, a tak hned po obědě sbalil děti a jeli domů. Nikomu jsem to neřekla, ani manželovi, nevím, jestli by bylo dobré, aby věděl, co proběhlo. Kamarád se mi od té doby neozval a já jemu taky ne.
Náš vztah se tím úplně pokazil
Mám pocit, že naše přátelství skončilo, jeho „vyznání“ mě zklamalo. Já jsem vždycky naše přátelství oceňovala právě proto, že to bylo čistě přátelství. Vždycky jsem si říkala, že jsme důkaz, že přátelství mezi mužem a ženou existuje, že pro sebe nemusí být jen sexuální objekty. Ale je vidět, že on to nakonec myslel jinak, což naše kamarádství dost nabouralo. Nějak si nedovedu představit, jak bychom se mohli vídat dál, a ani o to už asi nestojím.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
