Ten pravý

Když jsem se s přítelem seznámila, zdál se mi moc milý a pozorný. Fungovalo nám to, tak jsem se k němu brzy nastěhovala a přítel začal mluvit o dítěti. Sice jsem neplánovala pořídit si tak brzy dítě, chodila jsem do práce a byla tam spokojená, ale pak jsem si řekla, že když je přítel ten pravý, vlastně není proč čekat. Netrvalo dlouho, a malý byl na cestě.

Výčitky

Měla jsem ale rizikové těhotenství, takže jsem byla na neschopence. A tehdy to mezi mnou a přítelem začalo poprvé skřípat. Když jsem byla zaměstnaná, tak jsem příteli přispívala na domácnost, teď z nemocenské jsem samozřejmě tolik nemohla. Začal mi to vyčítat, přitom jsem i z nemocenské platila, co jsem mohla, pořizovala výbavičku pro malého, pro sebe jsem si nic nenechávala.

Šikana

Přítel se ale několikrát neudržel a i v těhotenství mě uhodil, když mi něco říkal, chytal mě přitom za vlasy. Tenkrát poprvé řekl, že mě vyhodí, až porodím, že už mě nebude k ničemu potřebovat. Nevěřila jsem, že to myslí vážně, myslela jsem, že to jenom tak vyhrkl ve zlosti.

U porodu se mnou byl a narodil se pěkný, zdravý kluk. Když jsem se vrátila z porodnice, přítel mi začal dítě brát a dávat mi ho jen na kojení. Byla jsem z toho úplně v šoku, málem jsem ztratila ze stresu mléko, ale naštěstí jsem to zvládla a malého kojím dál. Přítel u mě nakonec malého nechal, ale začal mě vyloženě šikanovat.

Zbytečná matka

Věčně poslouchám, jak jsem na nic, přitom se starám o malého i celou domácnost, přítel mi s ničím nepomůže. Jednou mi říká, že bych měla jít do práce, abych aspoň vydělávala a k něčemu byla (přitom malému není ještě ani půl roku a plně ho kojím), pak zase ať už vypadnu, že teď, když má syna, už mě nepotřebuje. Když si s malým hraju, přijde a vezme mi ho, a už několikrát mi do očí řekl, ať jdu skočit pod vlak, že jsem úplně zbytečná a tohle že by bylo nejlepší řešení.

Zoufalství

Vůbec nevím, jak dál, jsem už úplně na zhroucení, v noci se pořádně nevyspím kvůli dítěti, ve dne mám plno práce kolem malého i domácnosti, a navíc neustále poslouchat tohle. Skutečně začínám věřit, že se mě přítel chce zbavit, že mě použil jen jako inkubátor pro dítě…

Svěřila jsem se rodičům, ale tam jsem nenašla moc zastání, řekli mi, že se musíme nějak domluvit. Oni jsou ještě ze staré školy, hlavně máma, ta říká, že holt v manželství se musí něco vydržet. Kamarádkám se stydím to říct. Ale jsem už úplně zoufalá, skutečně mě párkrát napadlo, jestli bych pod ten vlak neměla skočit, ale nechci tady nechat malého…

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.