Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Čekám dítě s mužem, kterému zbývá jen pár let života

Má velké dilema, jak se k nečekanému těhotenství postavit.
Má velké dilema, jak se k nečekanému těhotenství postavit.
Zdroj: Shutterstock

Můj přítel je nevyléčitelně nemocný a už mu zbývá jen pár let života. Přesto jsme spolu šťastní, ale už kvůli jeho nemoci jsme nikdy nemluvili o rodině a dětech. Jenže já najednou nečekaně otěhotněla. Nevím, jestli si dítě nechat. Mám strach, jak bych to všechno sama zvládla, na druhou stranu bych si miminko přála, a tím spíš, že by bylo mého přítele, kterého miluju a který už tady dlouho nebude…

 

Jen pár let život

V osmnácti jsem se seznámila se svým současným přítelem, je to moje první vážná známost. Dali jsme se dohromady, i když jsem věděla, že je vážně nemocný a nedožije se vysokého věku. Sám mi to řekl a stejně bych to časem poznala, že není úplně zdravý. Mentálně je naprosto v pořádku, problém je s fyzickou kondicí, nemůže už ani dlouho stát. Podle lékařů mu zbývá už jen pár let života, léčit se to bohužel nedá.

Žádné plány

Ale řekli jsme si, že si užijeme společně aspoň ten čas, který mu zbývá. Teď to budou dva roky, co jsme pár. Pronajali jsme si byt a bydlíme spolu, přítel je v invalidním důchodu a já už pracuju, takže prostředky máme. Moc si rozumíme a máme se opravdu rádi. Ale vzhledem k jeho zdravotnímu stavu jsme nikdy neplánovali rodinu, děti.

Budoucnost spolu úmyslně neplánovali. Budoucnost spolu úmyslně neplánovali. Zdroj: Shutterstock

Těhotenství

Jenže já jsem teď zjistila, že jsem těhotná, přestože jsme se chránili. Příteli jsem to ještě ani neřekla, ale sama nevím, co mám dělat. Miminko bych si moc přála, přítele miluju, a i když bych byla na dnešní dobu hodně mladá maminka, vůbec by mi to nevadilo. Ale mám strach, jestli bych to všechno zvládla. Jednak finančně, ráda bych děťátku dopřála to nejlepší, ale to nevím, jestli na to budeme mít. Ale hlavně jak bych to zvládla bez pomoci. Bydlíme daleko od mojí i přítelovy mamky, navíc přítel se svou mamkou nevychází zrovna dobře, vlastně se nestýkají, takže nemůžu na žádnou pomoc spoléhat. Nevím, jestli bych dokázala obstarat sama miminko, přítele, který mi kvůli nemoci nemůže ani moc pomáhat, naopak bude asi potřeba, abych čím dál víc pomáhala já jemu, a ještě domácnost.

Dilema

Na jednu stranu si říkám, že by měl přítel aspoň nějakou radost v posledních letech života a že by tady po něm něco zůstalo, i mně by trochu zůstal, i když odejde. Na druhou stranu si říkám, jestli by to naše dítě neneslo nějak těžce, že nemá tátu, a necítilo se oproti ostatním dětem, které mají oba rodiče, ukřivděné a ošizené. Je mi jasné, že bychom to určitě měli těžší, kdybych zůstala s dítětem sama, ale zase by ten tvoreček dostal šanci, je mi líto brát mu život. Ale zároveň se bojím, jak bychom to všechno zvládli. Opravdu nevím, co mám dělat, a čas běží…

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky