Těhotenství
S partnerem jsme přes tři roky a vždycky jsme měli pěkný vztah. Rádi jsme spolu trávili čas, hodně cestovali, užívali si života i jeden druhého. Když se nám blížila třicítka, tak jsme zatoužili po rodině, a rozhodli se pořídit si miminko. Zkusili jsme to, a byli jsme sami překvapení, jak rychle to vyšlo, povedlo se to prakticky okamžitě. Byla jsem nadšená, připravila jsem trochu slavnostní večeři a příteli to oznámila. Ale jeho reakce mě překvapila. I když jsme oba miminko chtěli a nebyla to žádná náhoda, přítel ani nevypadal, že by měl radost.
Partnerův nezájem
Říkala jsem si, že je jenom překvapený, jak to šlo rychle, a chvilku potrvá, než se s tím srovná. Ale jeho chování bylo divné po celou dobu těhotenství. Začal se mi vyhýbat, místo abychom šli spolu třeba na procházku jako dřív, tak byl radši s kamarády, někdy odjel na celý víkend, což dřív nedělal, naopak jsme rádi trávili čas spolu. Nikdy nepil, ale teď s kamarády docela začal, nebyl sice hrubý nebo agresivní, ale spíš mě úplně ignoroval. Nezajímal se o mě ani o dítě, pořád visel na telefonu a s někým si psal. Prostě komunikace žádná, ani jsme spolu nespali, přitom dřív nám to klapalo i v téhle oblasti. Neměla jsem rizikové těhotenství, takže jsme spolu klidně mohli být, ale on úplně ztratil zájem.
Zklamání
Byla jsem z toho zklamaná a překvapená, vůbec jsem ho nepoznávala. Začala jsem mít podezření, jestli nemá nějakou jinou ženu, a po jednom víkendu, který zase trávil údajně s kamarády, se mi doneslo, že by moje obavy mohly být oprávněné. Když jsem se ho na to zeptala, a vůbec na to, proč spolu netrávíme žádný čas a co jeho chování znamená, tak mi řekl, že o nic nejde, že jsem přecitlivělá a řeším hlouposti a že po narození dítěte se to změní.
Rozchod
Od té doby jsme se začali hádat kvůli každé maličkosti, on to vždycky zakončil větou, že po narození dítěte se to změní, ať nevyšiluji. Atmosféra u nás doma byla samozřejmě na bodu mrazu, jeho chování tomu vůbec nepomáhalo, pořád jsem byla sama a on bůhvíkde. A teď, tři týdny před porodem, mě opustil. Byla jsem na kontrole v nemocnici, přítel ještě ráno nic neříkal, ale když jsem se vrátila, jeho věci byly pryč. Zatímco jsem ohromená koukala po bytě, pípla mi esemeska, že se ještě necítí na to, být otcem, že sám neví, co bude dělat, a že se brzo ozve.
Sama na všechno
Pak jsem se dozvěděla, že odešel bydlet ke kamarádovi. Zkoušela jsem mu volat, ale nereagoval, vůbec už se od té doby neozval. Odstěhovala jsem se k rodičům, abych do porodu nebyla sama. Jsem z toho všeho úplně hotová, vůbec nechápu, co se s ním stalo, když jsme si dítě pořídili úmyslně. Mohl přece říct rovnou, že se na dítě ještě necítí. Moje máma mě uklidňuje, že po porodu se přítel určitě ozve, že se v něm zájem o dítě probudí. Ale já na něj mám čím dál větší vztek a vlastně vůbec nevím, jestli mu po tom všem ještě věřím a jestli bych ho chtěla zpátky.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
