Stěhování
S manželem jsme se poznali před několika lety a hned jsme si padli do oka. Začali jsme spolu chodit, a protože nám to opravdu klapalo, docela rychle z toho vyplynula svatba. Nemuseli jsme se brát, syn se narodil až za rok a půl. Bydleli jsme v pronájmu, ale rozhodli jsme se, že si koupíme něco svého. Koupili jsme starší domek a začali ho opravovat. Abychom ušetřili, odešli jsme z pronájmu a nastěhovali se k manželovým rodičům do dvougeneračního domu. Máme pro sebe celé patro, takže se to zdálo ideální řešení. Ale není.
Tchán s tchyní
Problémem je, že mě moje tchyně nesnáší, mám pocit, že by mě ráda z rodiny vystrnadila, ani vnuka si moc nevšímá. Když jsme spolu nebydleli, vídali jsme se s manželovými rodiči celkem málo, byly to spíš takové zdvořilostní návštěvy. Manžel s rodiči vychází normálně, ale není z těch, kdo by museli být s rodiči v kontaktu každý den. Já jsem proti nim taky nic neměla, s tchánem vycházím dobře pořád, ale on je takový tichý a moc se neprosazuje.
Lepší snacha
Zato tchyně, jak jsme se k ní nastěhovali, rozvázala. Oba jsou s tchánem už v důchodu, a když jsem na mateřské, jsme spolu v domě celé dny. Manžel totiž pracuje v zahraničí, takže jezdí domů jen jednou měsíčně na víkend. Už má zařízenou novou práci, aby byl víc s námi, ale tady musí dodržet smlouvu, což znamená ještě pár měsíců. Tchyně mi začala dávat najevo, že měla radši jeho bývalku, tu že by si dokázala představit jako svou snachu.
Dokonce mi ukázala i jejich starou společnou fotku. Za všechno mě pořád kritizuje, nelíbí se jí, jak se starám o dítě, jak se oblékám, ke všemu má připomínky. Dokonce mi řekla, že se jí manžel svěřil, že je se mnou jen kvůli dítěti. Nenechávám si to líbit a vždycky ji usadím, ať neříká hlouposti, ale ona pak píše manželovi, že za jeho zády chodím ven a užívám si s jinými. Její intriky překračují únosnou mez.
Zastání
Musím říct, že mě manžel překvapil, jak se mě zastal a matce řekl už několikrát, ať toho nechá. Vím i od kamarádek, jak jsou jejich partneři často nerozhodní a nechtějí proti matce vystoupit. Ale manžel jí řekl, ať mu nepíše hlouposti, nedělá drby a nechá mě na pokoji. Ona se vždycky stáhne, že to tak nemyslela, ale jak tady manžel většinu času není, zase začne. Vždycky přijde pod nějakou záminkou, nejčastěji že potřebuje s něčím pomoct, a zase řekne něco, co mě vytočí. Snažím se jí vyhýbat, ale vždycky to nejde, přijde mi, jako kdyby na mě číhala, když jdu třeba s malým z nákupu nebo procházky.
Obavy
Doufám, že až tady bude manžel častěji, tak se to zlepší. Ale taky mám strach, aby ho to věčné popichování ze strany jeho matky nenahlodalo a nezničilo náš vztah. Nemám před manželem co skrývat a věřím, že on přede mnou taky ne. Ale co když mu matka nasadí brouka do hlavy, a on mi přestane věřit? Nejlepší by bylo, abychom už byli ve svém, ale rekonstrukce ještě nějakou dobu potrvá. Snad to naše manželství vydrží…
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.