Život ve třech

Snahy mojí tchyně trávit s námi většinu času jsem zarazila s tím, že jsme pár a nemůžeme být pořád ve třech. Manžel jí nikdy nedokáže nic říct, je na ni hodně fixovaný a ona na něj, žili dlouho jen spolu, protože otec jim umřel, když bylo manželovi patnáct. Když jsme se pak chtěli sestěhovat, tak ona přišla s tím, že si můžeme vzít patro u nich v domě. S tím jsem ale nesouhlasila, uměla jsem si představit, jak by byla pořád u nás. Takže jsme si vzali hypotéku na byt ve stejném městě.

Pomluvy

Dva roky po svatbě jsem otěhotněla, moc jsme se všichni těšili na dítě, bylo to první vnouče v obou rodinách. Tchyně samozřejmě pořád dávala nevyžádané rady, ale přecházela jsem to. Porod jsem měla dlouhý a náročný, rodila jsem celý den, ale stále to nešlo, takže jsem nakonec musela na císařský řez. Když jsem ještě byla v porodnici, tak manžel s kamarády zapíjel malého a byla tam s nimi i tchyně. Kamarádi mi pak řekli, jak mě pomlouvala, že jsem se v těhotenství málo hýbala, a proto jsem nemohla porodit normálně. Přitom to byla úplná lež, měla jsem bezproblémové těhotenství, takže jsme chodili každý víkend na výlet, chodili na procházky, několikrát za těhotenství jsem umyla okna v celém bytě, naposled 14 dní před porodem. Manžel jí na to prý ani nic neřekl, sice jí nepřitakával, ale ani ji nějak neokřikl, ať neříká hlouposti. No, nechala jsem to být, i když jsem jí měla už plné zuby.

Překročení všech mezí

Ovšem od narození syna u nás byla prakticky pořád. Nechodí už do práce, šla do předčasného důchodu, a doma se nudí. Nemá žádné zájmy ani kamarádky, pořád byla zvyklá být jen s mým manželem. Snad by mi to ani nevadilo, chápu, že chce vidět vnuka, ale ona ho třeba začala posazovat, přitom jsou mu teprve čtyři měsíce. Řekla jsem jí, ať to nedělá, že to není dobré na páteř, ale ona mě neposlechla a dělala to dál. Ukázala jsem jí článek, kde to psala nějaká dětská doktorka, a ona se urazila. Vyvrcholilo to tím, že šla bez mého vědomí a bez ohlášení k mým rodičům a začala jim vykládat, že se neumím starat o dítě, ať mi rodiče domluví, když prý na ni nedám. Naši na ni zírali, protože máme výborné vztahy a oni vědí, jak se o syna starám. Pak mi to samozřejmě řekli, já se strašně naštvala a řekla jsem to manželovi. Ten jen rozpačitě koukal a krčil rameny, že neví, co s ní dělat.

Přerušení všech kontaktů

Tak jsem zasáhla sama. Zablokovala jsem si ji v mobilu, a když k nám zase přišla a zvonila, tak už jsem prostě neotevřela. Zkoušela to ještě několikrát, ale dělala jsem, že nejsme doma. Muselo jí být jasné, že v tuhle dobu doma jsme, ale bylo mi to jedno. Tchyně si prý stěžovala, že to dá k soudu, že má právo vídat se s vnukem. Ale nevěřím, že něco takového udělá, nemá s jednáním s právníky a soudy žádnou zkušenost a nemyslím si, že by se do toho na stará kolena pustila. Manžel ji ale často navštěvuje, prý když k nám teď nechodí, ať tam není pořád sama. Docela mi to vadí, ale na druhou stranu jsem ráda, že už tchyni sama vídat nemusím…

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.