Jsem osm let vdaná a máme dvě děti, šest a tři roky, máme bezproblémové manželství. Bydlíme ve stejném městě jako manželova matka, která je už dost dlouho vdova a je v předčasném důchodu. Moji rodiče bydlí velmi daleko, takže se s nimi přes veškerou snahu nevidíme častěji než jednou za dva měsíce. Ale snažíme se i přes velkou vzdálenost kontakt pravidelně udržovat, protože rodiče výborně vycházejí s mým mužem a milují naše děti. Naše děti taky mají rády babi a dědu, takže se opravdu snažíme, aby spolu byli co nejvíc.
Tchyně se nechce stýkat s našimi dětmi
S tchyní je to ale horší. Bydlí o pár ulic dál, takže by nebyl problém se vídat mnohem častěji, a já jsem to zpočátku i sama navrhovala. Dokud jsme neměli děti, tak jsem s tchyní vycházela docela v pohodě, neměly jsme spolu žádný problém. Tak nějak jsem předpokládala, že se těší na vnoučata a bude s nimi dobře vycházet. Sama jsem jako dítě měla skvělé babičky a myslím, že prarodiče jsou pro dítě důležití, takže jsem stála o to, aby tchyně měla s vnoučaty blízký vztah, zvlášť když s mými rodiči se nemůžeme tak často vídat. Už když byly děti úplně malé, tak jsem ji zvala na procházky s kočárkem, na návštěvy, ale ona nechtěla, vždycky měla nějakou výmluvu, návštěvu kamarádky, doktora, úklid... Nechtěla samozřejmě ani sama hlídat nebo vozit, ale nestála o kontakt s dětmi, ani když jsem u toho byla já. Byla jsem z toho překvapená a manžel taky, několikrát s ní o tom mluvil, proč se nechce vídat s vnoučaty, ale já u toho nebyla a on mi pak řekl, že mu řekla, že to není pravda, že o vnoučata zájem má… Ale tak to opravdu není, vůbec o naše děti nestojí.
Využívá nás jen na práci, svůj čas má pro druhá vnoučata
Přitom když něco potřebuje udělat, zařídit, opravit, tak vždycky volá nám a manžel jí všechno zařizuje a dělá. Ale nás má jenom na práci, zatímco svůj čas věnuje svojí dceři a jejím dětem. Přitom to ani nejsou její biologická vnoučata, moje švagrová nemůže mít děti a vzala si muže, který má dvě děti ve vlastní péči. Tchyně k nim pořád chodí, hlídá, pomáhá, dokonce chodí k nám na zahradu pro ovoce, které jim pak nosí. A zrovna tuhle zase po manželovi chtěla něco opravit, tak jsem se tam pak pro něj s dětmi zastavila. Děti viděly na stole misku jahod a chtěly si vzít, ale ona řekla, že to je pro ta druhá vnoučata, ať jim to neberou. Dost se mě to dotklo, děti koukaly, manžel se rozčílil, tu opravu jí dodělal, ale řekl, ať si příště řekne sestře, až bude něco potřebovat. Tchyně dělala uraženou, no radši jsme šli.
Vůbec nechápeme, proč se takhle chová. Přitom naše děti jsou hodné, vychované, není s nimi problém. Ale ona je prostě ignoruje a veškerou pozornost věnuje vyvdaným dětem své dcery.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.