Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Manžel touží po holčičce. Bojím se, že čekáme šestého kluka a manžel mě opustí

Manželova touha po dceři hraničí s posedlostí.
Manželova touha po dceři hraničí s posedlostí.
Zdroj: Shutterstock

Když jsme se s manželem seznámili, oba jsme se shodli na tom, že chceme děti. Nebránila jsem se ani myšlence na větší rodinu, třeba tři děti. Manžel ale hrozně touží po holčičce. Máme už pět kluků a on to pořád nemíní vzdát. Jsem znovu těhotná, ale začala jsem mít hrozný strach, že to bude zase kluk. Manžel v tom případě určitě bude chtít další dítě. Už mi to připadá jako posedlost, ale bojím se ho odmítnout…  

Pět synů

S manželem jsme deset let a máme pět dětí, samé kluky. Máme domek a manžel vydělá peníze, takže nějak nestrádáme. Nebránila jsem se tomu, mít velkou rodinu, ale představovala jsem si tak tři děti. Manžel ale hrozně touží po holčičce, prý je to jeho životní sen. Mně by se holčička taky líbila, ale klidně bych se srovnala i se syny. Svoje kluky miluju a manžel taky, přesto mu to nedá a pořád chce další děti, aby to byla konečně ta holka.

Těhotenství

Teď jsem zjistila, že jsem zase těhotná, ještě jsem to manželovi ani neřekla. Na jednu stranu jsem šťastná, všechny svoje děti opravdu miluju, ale na druhou mám strach, že to bude zase kluk. Sama mám totiž pocit, že holčičku prostě mít nemůžu. Už čtyřikrát jsem samovolně potratila, bylo to vždycky v začátku těhotenství, takže nevím, jestli to byl kluk, nebo holka, ale vždycky jsem se cítila jinak, mnohem hůř, měla jsem nízký tlak, bylo mi hodně špatně, no bylo to prostě jiné než těhotenství s kluky, které vždycky probíhalo bez problémů. Mám pocit, že ty samovolné potraty byly určitě holčičky a že to je znamení, že se mi prostě holčička nikdy nenarodí.

Co když bude šesté dítě opět kluk? Co když bude šesté dítě opět kluk? Zdroj: Shutterstock

Zoufalství

Ale zatím mi to nikdy nevadilo, jenže teď jsem z toho úplně zoufalá. Pořád na to myslím, v noci nemůžu spát a hlavou se mi honí, co to bude. Mám pocit, že tu dobu, než mi to doktor řekne, snad nevydržím. Sama jsem z těch pocitů vykolejená, nikdy jsem je u předchozích těhotenství neměla. Mám na sebe zlost, že takhle přemýšlím, vždyť mně to přece nevadí, že by to byl kluk. Ale zároveň vím, že manžel se určitě bude chtít v takovém případě pokoušet o další dítě.

Posedlost

A to už opravdu nevím, jestli do toho jít. Když to bude zase kluk, tak přece nemůžeme takhle pokračovat donekonečna. Někdy už mám pocit, že je to z manželovy strany nějaká posedlost. Přitom kluci jsou skvělí, dělají nám radost, manžel by mohl být rád, že má zdravé děti, co by za to jiní dali. Samozřejmě bych už mohla říct ne, ale on je jako umanutý. Bojím se ho odmítnout, aby nás třeba neopustil, co kdyby si řekl, že si tu dceru tedy pořídí jinde, když mu nevyjdu vstříc? A co bych si počala sama s tolika dětmi?

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky