Rodina

Je mi 20 let, už si vydělávám a našla jsem si přítele, s kterým je mi opravdu dobře a na našem vztahu mi záleží. Zároveň žiju ještě s mámou a mými dvěma mladšími sestrami, jedna ještě nechodí do školy a druhá je ve 2. třídě. Moje máma je dost problémová, mám ji ráda, ale je psychicky nemocná, nezaměstnaná a jen tak tak se protlouká. Můj otec už dávno zemřel a otec mých sester žije v zahraničí a o rodinu se vůbec nestará, rozešli se s mámou už dávno, vlastně ještě než se nejmladší sestra narodila.

Domov

Máma je věčně bez peněz, nevydrží dlouho v žádném bytě, už jsme se kolikrát stěhovaly, bydlely jsme u různých máminých partnerů, ale to bylo vždycky jen na chvíli. Pořád je střídala. Už jsem se od nich několikrát odstěhovala, ale zase jsem se vrátila, když jsem viděla, že to máma nezvládá, nestarala se o domácnost ani o sestry. Teď jsem zase s nimi, platím byt, vařím, uklízím. Je mi sester hrozně líto, nemají žádné dětství, už se tolikrát stěhovaly, pořád u různých cizích chlapů. Myslím, že mě mají fakt rády a spoléhají na mě jako na svou mámu. Chtěla bych, aby měly nějaký stálý domov a zážitky jako ostatní děti.

Náhradní máma

Bohužel mému příteli to vadí, chtěl by, abych trávila víc času s ním. Je pravda, že na něj tolik času nemám, z práce běžím nakoupit, pak domů uklidit, udělat holkám večeři, se starší úkoly. Máma mi říká, ať se klidně odstěhuju, ale bohužel nevěřím, že to sama zvládne. Když jsem se v minulosti odstěhovala, za chvíli byly sestry hladové, špinavé, bylo to hrozné. A mámin stav se od té doby nijak nezlepšil, ani ho vlastně moc neřeší.

Dilema

Přítele miluju, ale na sestry se nemůžu a ani nechci úplně vykašlat. Snažila jsem se mu to vysvětlit, on říká, že to chápe, ale že musím taky chápat já jeho, že chce mít normální vztah. Teď mě dokonce postavil před hotovou věc, buď budeme spolu bydlet, nebo se rozejdeme. Nechci ho ztratit, ale nevím, jak to udělat. Musela bych vždycky z práce jet k mámě, postarat se o sestry, a pak k příteli. Bohužel ale bydlí dost daleko od nás, takže nevím, jak bych to každý den zvládala. Sestry v tom ale nemůžu nechat, opravdu se bojím, aby je nakonec úřady neodebraly a neskončily v dětském domově…

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.