Vdávala jsem se už po dvacítce, i když jsem nemusela, ale byla jsem si jistá, že je manžel ten pravý. Náš vztah byl opravdu dlouho krásný, narodily se nám postupně dvě děti, kterým je dneska 13 a 9 let. Zhruba před třemi lety se ale začal náš vztah kazit, manžel na nás měl čím dál méně času, pořád říkal, že má moc práce. Postupně jsem ale začala mít pocit, že ho to s námi nebaví, protože jsem zjistila, že na kolegy z práce a společné akce si udělá čas vždycky. Začali jsme se kvůli tomu hádat, navíc se mi doneslo, že měl mít úlet s jednou kolegyní. Když jsem se ho na to zeptala, tak prohlásil, že jsou to nesmysly, ale moc přesvědčivě to neznělo.
Nedělala bych z toho vědu, pokud by náš vztah byl jinak funkční, ale byla jsem s dětmi prakticky pořád sama, náš intimní život už vlastně neexistoval (manžel úplně přestal mít zájem) a naše konverzace se omezila jen na běžné provozní věci, pokud jsme se zrovna nehádali. Nakonec jsem se proto rozhodla pro rozvod, manžel ani moc neprotestoval, domluvili jsme se na péči o děti a manžel mi nechal byt.
Hned po rozvodu se mi začal dvořit kamarád
Neměla jsem v úmyslu hned navazovat žádný nový vztah, ale jakmile jsem byla rozvedená, začal se o mě velmi ucházet jeden kamarád, kterého jsem znala už několik let. On žil dlouho v nefungujícím vztahu, kde si přál dítě, ale jeho partnerka ne. A teď se najednou projevil jako můj ctitel a jiskra přeskočila. Začali jsme spolu chodit a jak jsem byla na vlně zamilovanosti, tak jsem se ani nebránila otěhotnění. No a také jsem velmi rychle otěhotněla. Partner byl šťastný a než jsem se stačila vzpamatovat, tak s námi i bydlel. Nejdřív zůstával na víkend, pak občas přespal i přes týden a brzy už u nás měl všechny věci. Nevadilo mi to, naopak jsem chtěla, aby se u nás cítil dobře, takže jsem mu nejdřív ani neříkala, aby mi přispíval na domácnost. Přišlo mi to hloupé a říkala jsem si, že s tím určitě přijde sám.
Dokonalá žena
Jenže on s tím nepřišel. Provoz celé domácnosti jsem platila a pořád platím já, kupovala jsem sama i výbavičku pro dítě, včetně kočárku a všech věcí. Partner využívá i moje auto, ale jen občas koupí benzin, zatímco já platím veškeré další výdaje. Už jsem musela sáhnout do úspor, protože jsem na mateřské a nevydělávám. Přitom partner chodí do práce, ale asi si svoje peníze šetří. Nakonec jsem mu otevřeně řekla, že se musí podílet na výdajích za domácnost, on slíbil, že bude, a to se opakovalo už mnohokrát bez jakéhokoliv výsledku.
Zdá se ale, že chtěl hlavně dítě a moje peníze
Jsem zoufalá z toho, jak se moje úspory tenčí, a začínám mít pocit, že mě sprostě využil. Chtěl dítě, a tak si pro něj hledal matku, a ještě se dostal k bydlení a servisu skoro zadarmo. Je sice docela dobrý otec, malému se věnuje, vychází dobře i s mými staršími dětmi, ale prostě se nechce zapojit finančně. Přitom neustále opakuje, jak jsme pro něj vším a že si nás snad ani nezaslouží. Už na to nic neříkám, protože mu přestávám věřit. Ani v intimním životě to mezi námi moc neklape, což teď, když pominula prvotní zamilovanost, jasně vidím.
Jsem z toho nešťastná, nechci syna připravit o otce, ale vůbec si nedokážu představit, co bude dál. Nemůžu všechno táhnout sama, moje peníze jednou dojdou. A partner na moje prosby nebo už i hádky reaguje tak, že rychle udělá nějaký nákup, takže to vypadá, že se situace změnila, ale za chvíli je všechno zase ve starých kolejích…
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
