Vdovec

Když jsme se s manželem seznámili, měl už jenom otce. Jeho matka dlouho bojovala se zhoubnou nemocí, ale nakonec přes veškerou snahu a léčbu zemřela, bylo jí jen málo přes padesát. Manželův otec už se znovu neoženil, ani si nenašel žádnou přítelkyni, aspoň pokud víme, bydlí sám nedaleko od nás. Mysleli jsme si, že nemůže zapomenout na svou ženu, manžel vždycky říkal, že rodiče měli hezký vztah a že to otec těžce nesl.

Nenápadné doteky

Ale na vlastní kůži jsem zjistila, že tchán na ženy rozhodně nezanevřel. Od začátku ke mně byl vždycky pozorný, ještě jsem měla radost, že spolu tak dobře vycházíme. Postupně se mě začal nenápadně dotýkat, třeba při oslavách vždycky podržel mou ruku ve svých o trošku déle, díval se mi do očí. Zaregistrovala jsem to, ale dělala jsem jakoby nic, nejdřív jsem si říkala, že se mi to možná jen zdá. No, nezdálo. Později začal být troufalejší, to už jsme měli s manželem dcerku. Několikrát se stalo, že když byl u nás na návštěvě podívat se na vnučku, manžel třeba nebyl doma, tak mě plácl po zadku a měl čím dál odvážnější řeči. Pořád mi lichotil a chválil mě, ale často už to bylo opravdu dvojsmyslné.

Nátlak

Začalo mi to být nepříjemné a řekla jsem to manželovi. Ten z toho byl nejdřív docela překvapený, ale pak si toho začal při setkáních všímat sám. S otcem promluvil, ten to ani nijak nezapíral, sice říkal, že to nemám brát tak vážně, že jsem prostě pěkná ženská a on to nijak nemyslí, ale slíbil, že už kvůli vnučce s tím přestane. Manžel mu totiž řekl, že kdyby se to opakovalo, nemohli bychom se vídat.

Tchán se začal chovat slušně a my jsme mysleli, že tím je to vyřešené. Ale to jsme se spletli. Po nějaké době mi začal posílat erotické esemesky, některé opravdu hodně odvážné. Byla jsem úplně v šoku. Na žádnou jsem nikdy neodpověděla, ale někdy mi přišly i tři takové zprávy denně. Začal mě prosit o nahé fotky. Když to neustávalo, ukázala jsem to manželovi.

Stalker

Manžel se rozzuřil a jel za ním. Nebyla jsem u toho, ale prý otce strašně seřval, domů se vrátil s tím, že teď už dá určitě pokoj. Tchán ale pokoj nedal, naopak se to ještě vystupňovalo! Už mi sice nepíše, ale začal chodit k nám před dům, kde stojí třeba celý den a kouká směrem do našich oken. Když se má manžel vrátit z práce, tak odejde. Vždycky jsem doma jak na trní, bojím se ven, naštěstí jdu vždycky s dcerkou, tak věřím, že před ní by si nic nedovolil. On se k nám třeba přidá, když jdeme na procházku nebo nákup, že se jde jen podívat na malou, ale přitom zírá celou dobu na mě. K nám domů se neodvažuje, ale dokáže takhle chodit před náš dům třeba celý týden. Naštěstí manžel chodí docela brzo z práce, ale trnu, co by bylo, kdyby třeba musel odjet někam pryč, a já zůstala doma večer jen s dcerou.

Obavy

Jsem z té situace nešťastná, je mi to hrozně nepříjemné. Tchána už se opravdu bojím, navíc je mi i líto, že se tak pokazily vztahy mezi manželem a jeho otcem, přitom spolu vždycky vycházeli dobře. Už jsem přemýšlela, jestli jsem mu nedala nevědomky nějakou naději, jestli si něco špatně nevyložil, ale nic mě nenapadá, nikdy jsem na něj nekoukala jinak než jako na tchána a dědu naší dcery. Byla bych strašně ráda, kdyby se tchán vzpamatoval a nemuseli jsme to řešit soudně, jak manžel chce, ale nevím, jak to zařídit.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.