Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Nešlo mi otěhotnět. Přítel na mě udělal strašný podraz. Zbyly mi oči pro pláč

Adopci partner rezolutně zamítl.
Adopci partner rezolutně zamítl.
Zdroj: Shutterstock

Když jsme se s přítelem seznámili, bylo mi lehce přes dvacet, přítel byl o čtyři roky starší. Byla to velká láska a od začátku jsme to oba považovali za vážný vztah. Rodinu jsme ale ještě neplánovali, takže jsme se před početím chránili. Bohužel jsme netušili, jak je to v našem případě zbytečné…  

Problémy s početím

Po třech letech vztahu, to už jsme spolu bydleli a oba chodili do práce, jsme si řekli, že bychom si mohli pořídit dítě. Respektive já jsem to nadhodila, jsem vyloženě rodinný typ a po dětech jsem vždycky moc toužila, o to víc s přítelem, kterého jsem považovala za muže svého života. Přítel nic nenamítal, klapalo nám to, měli jsme vyřešené bydlení i příjmy. Tak jsme se začali snažit, ale dítě nepřicházelo. Ze začátku jsme tomu nepřikládali moc důraz a říkali si, že jsme mladí a jednou to prostě vyjde. Ale když to nevyšlo za rok, už jsem znervózněla. Přítel mě uklidňoval, že se nemusím bát, že to chce trpělivost. Ale když jsem nebyla těhotná ani za další rok, už jsem se objednala ke svojí gynekoložce. Ta mi provedla základní vyšetření, nic nenašla a poslala mě dál. Na vyšetření musel i přítel, nebyl sice zrovna nadšený, ale všechno absolvoval. Prošli jsme všemi možnými vyšetřeními, ale u obou bylo všechno v pořádku. Zkoušela jsem samozřejmě nejrůznější rady z internetu, od lékařů jsem dostala léky na podporu plodnosti, ale nic nepomáhalo. 

Umělé oplodnění

Snažili jsme se na to nemyslet, tedy hlavně já, dokonce jsme odjeli na půl roku k moři, protože jsme si říkali, že když změníme prostředí a budeme v klidu a pohodě, tak to vyjde. Nevyšlo. Po nějaké době jsme se odhodlali k umělému oplodnění. Absolvovala jsem tři cykly, ale bez výsledku. Bylo to jako začarované, ani lékaři nám přesně neřekli, v čem je vlastně náš problém, protože jsme byli oba zdraví. Tak jsme si řekli, že to prostě zkusíme sami, že to jednou musí vyjít. Ale léta běžela a pořád nic. 

Má velké dilema, jak se k nečekanému těhotenství postavit. Zdroj: Shutterstock

Adopce

Nakonec, po 12 letech bezvýsledného snažení, jsem už na vlastní dítě rezignovala a příteli navrhla adopci. Ale jeho odpověď mě šokovala. Řekl, že adopci v žádném případě nechce, a pokud nebudeme mít vlastní dítě, poradí si i jinak. Byla jsem jako opařená, ani jsem se neptala, co tím myslel, ale domnívala jsem se, že myslí najít si náhradní matku, protože o tomhle jsme taky chvíli přemýšleli. Ale přítel myslel něco úplně jiného.

Rozchod

Během pár měsíců jsem poznala, že se něco děje. Přítel byl málomluvný, nervózní, a jednou večer mi prostě oznámil, že odchází, protože čeká dítě s jinou ženou. Byla to jeho bývalá kolegyně z práce, od vidění jsem ji znala. Řekl mi, že už takhle dál nemůže, že chce rodinu, ale nám to prostě nejde. Že to bude třeba šance i pro mě. Byl to pro mě po těch letech šok, zůstat najednou sama, ale nijak jsem mu nebránila, nemělo by to význam.

Stále sama

Bývalý přítel je už dneska otcem, já jsem bez partnera a pořád doufám, že ještě poznám někoho, s kým budu šťastná a on se mnou. A budeme spolu chtít rodinu a zadaří se nám. A pokud by nám to nevyšlo, strašně bych si přála, aby ten muž byl svolný k adopci. Život bez dětí si totiž pořád nedovedu představit. 

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky