Udržovala jsem vztah s klukem, který byl o pár let starší než já. Nepomýšleli jsme na svatbu ani rodinu, ale bylo to s ním docela fajn. Ovšem neplánovaně jsem otěhotněla a zrovna v době, kdy jsem o těhotenství ještě nevěděla, jsem zjistila, že mě podvádí s jinou ženou, takže jsem náš vztah ukončila.
On odešel a začal žít s tou dotyčnou. Já za dva měsíce zjistila, že jsem těhotná, a napsala jsem mu, že bych s ním chtěla mluvit. O těhotenství jsem mu nic nenapsala, ale on neměl zájem se ani sejít. Tak jsem mu napsala, že jsem těhotná, ale že půjdu na přerušení. On to vzal na vědomí a víc ho to nezajímalo.
Potrat jsem si rozmyslela
Já jsem o interrupci opravdu přemýšlela, ale pak jsem cítila, že to psychicky nezvládnu, a rozmyslela jsem si to. Smířila jsem se s tím, že budu svobodná matka. Ale přítel se zase po pár měsících ozval. Začali jsme se vídat, to už jsem byla v pokročilém stupni těhotenství, ale on to nijak nekomentoval. Jsem silnější postavy a opravdu to na mně zase tolik vidět nebylo, ale stejně mi bylo divné, že si toho nevšiml. Ale ještě než jsem porodila, tak se zase vypařil, protože byla zrovna těhotná jeho přítelkyně. Nejdřív mi vykládal, že dítě s ní nechce, že by byl nejradši, kdyby šla na přerušení. Ale pak s ní zůstal.
Žena smutek
Já jsem mu o svém těhotenství neřekla. Asi bych mu o tom řekla, kdyby se přímo zeptal, ale to on nikdy neudělal, tak jsem mlčela. Narodil se nám chlapeček, kterému jsou dneska skoro dva roky. A jeho otec se mi zase nedávno ozval s tím, že se s přítelkyní rozešel. Mají spolu dceru. On si na přítelkyni stěžoval, jak se o jejich dceru nestará, jak ji pořádně nekrmí, nechce k ní vstávat, nechává ji pořád v postýlce a nevěnuje se jí.
Přítel se jako otec neosvědčil
Když jsem mu ale navrhla, aby se tedy pokusil dceru získat do vlastní péče, tak byl oheň na střeše, že bych chtěla malou připravit o mámu. Přitom si na její mámu pořád stěžuje, jak se o dítě nestará. Já pořád váhám, jestli mu mám říct, že je otcem mého syna. On ví, že mám syna, ale kupodivu se na něj vůbec neptá, přestože jsem mu tenkrát řekla, že čekáme dítě, a kdyby si to spočítal, vyšlo by mu, že bude nejspíš jeho. Ale zřejmě si myslí, že ho mám s někým jiným, a nijak se o něj nezajímá. Takže mu už skoro ani nechci o jeho otcovství říct. Když vidím, jak se nestará ani o svoji dceru a je mu jedno, v jakých poměrech vyrůstá, tak si říkám, že je možná dobře, že o tom, že je otcem mého syna, neví. Myslím, že by synovi v životě nijak neprospěl.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
